Údolí třítisícovek, ale i věčného ledu – to je Zillertal, oblast, která se v délce 47 km táhne podél tyrolské řeky Ziller. My se začátkem března ubytovali v jedné ze zdejších pětadvaceti vesnic, a protože počasí odpovídalo spíš jaru, trochu jsme znejistěli, jestli vůbec dojde na lyže.
Naše obavy se ovšem rozptýlily, jakmile jsme druhý den ráno dojeli do lyžařského střediska Mountopolis, které rozmazluje své hosty 142 km perfektně upravených sjezdovek.
Po skvělé dopolední lyžovačce a famózním obědě jsme přejeli do dalšího střediska – Mayrhofen. Právě tady najdete i nejprudší rakouskou sjezdovku Harakiri. A našla jsem ji i já! Nadupaná endorfiny z dopoledne a posilněná aperolem k obědu, řekla jsem si na začátku téhle černé sjezdovky: „Lenko, to dáš!“ Inu, zpětně vím, že když je u sjezdovky cedule „Only for well trained skiers“, nemám tam lézt. Každopádně díky šoupání se po svahu jsem Harakiri zvládla bez újmy!
Osvěžovna mysli
Od mala jezdím na české hory – když nepočítám jednodenní akce, tak pokaždé na týden. Ale díky zkušenostem posledních let vím, že v Tyrolsku vám na dokonalý restart stačí prodloužený víkend, respektive čtyři dny i s cestou. Potvrdilo se mi to i v Zillertalu, kde jsem za tak krátkou dobu zažila i fantastické lyžování na ledovci Hintertux, včetně prohlídky zdejší ledovcové jeskyně. Nadchl mě také zážitek z horské stanice Spieljochbahn, kde jsme si půjčili sáně a vydali jsme se za dobrodružstvím po 5,5 km dlouhé sáňkařské dráze.
A spoustu zábavy jsem si nečekaně užila i v pivovaru BrauKunstHaus, kde se z křišťálově čisté alpské vody vyrábí lokální pivo Zillertal Bier. Tenhle soukromý pivovar s tradicí přes pět set let vede po šestnáct generací jedna rodina a jeho produkty se prodávají jen v Tyrolsku. Kromě samotného pěnivého moku ovšem stojí za pozornost zdejší interaktivní muzeum, kde vidíte i chmel růst! Naši skupinu ovšem nejvíc zaujala ta část pivovarské výstavy, kde se naučíte jódlovat. Jó-dli-jódlo-já!
Zdroj: časopis Glanc
