Do Thajska jsem se vypravila počátkem června, což u těch, kteří už tam byli, vyvolalo údiv. „A víš, že je tam právě období monzunových dešťů,“ byla otázka, kterou jsem před odletem dostávala často. Obecně je totiž zažitá představa, že do Thajska se lítá během naší zimy, a to za teplem.
Jenže Thajsko je velké a jiné počasí máte na sever od Bangkoku, kde se střídají tři roční období, a jiné na jih od hlavního města, kde jsou roční období jen dvě, přičemž když je na jihovýchodě suché období, na jihozápadě je období dešťů a naopak…
A pozor, období dešťů neznamená, že prší několik dnů či dokonce týdnů vkuse! Většinou vás čekají vydatné přeháňky trvající maximálně dvě hodiny. Podtrženo, sečteno: Nevhodné období pro návštěvu Thajska neexistuje. Mimo hlavní turistickou sezonu navíc počítejte s bonusy jako výrazně nižší ceny za ubytování i jídlo a samozřejmě absence davů turistů, ať už na plážích, v restauracích, či u pamětihodností.
Sloní ostrov
V Bangkoku jsem strávila po příletu první noc, ale v osmimilionové metropoli jsem se dlouho neohřála a hned druhý den jsem se místními aerolinkami během jedné hodiny přemístila na letiště Trat a odtud trajektem na Koh Chang neboli Sloní ostrov. Svou přezdívku získal podle toho, že na mapě připomíná (i když jak komu) koupajícího se slona. Ostrov se nachází v jihovýchodní oblasti Thajska, v blízkosti hranic s Kambodžou a já na něj strašně moc chtěla.
Do roku 2000 byl totiž takřka bez turistů. V posledních dvaceti letech sice popularita ostrova stoupla, ve srovnání s větším Phuketem či známějším Koh Samui každopádně zůstal stále dost autentický. Jeho větší část navíc pokrývá původní a nepoškozený deštný prales a oficiální ochrany se dostalo i zdejšímu mořskému světu, který je součástí mořského národního parku.
Musím přiznat, že na Koh Changu se monzun projevil a během mé krátké návštěvy pršelo dost. I tak se ovšem dalo koupat v moři a místo povalování se na pláži jsem alespoň měla čas navštívit místní kokosovou farmu, na které mj. vyrábějí úžasné suvenýry z kokosových skořápek. I když jde o přírodní materiál, jeho „recyklace“ je žádoucí například kvůli tomu, aby se v odhozených kokosových skořápkách nemnožili moskyti.
Bio na thajský způsob
Dovedu si představit, že na Koh Changu bych za jakéhokoli počasí strávila několik dnů, možná i týdnů, měsíců… Nicméně jsem se udržela původního plánu a začala jsem se zase přesouvat směr Bangkok, tentokrát už po silnici – na vzdálenost, kterou letadlo absolvovalo za hodinu, já měla nádherných šest dnů. Ty jsem mj. vyplnila agroturistikou, což je odvětví, které se v Thajsku teprve rozjíždí. Důvod je prostý – z turistického ruchu chtějí profitovat i v převážně zemědělských oblastech, kam se turisté lačnící po sněhobílých plážích, zatím úplně nehrnou. Zdejší bio farmy přitom mají co nabídnout.
Tak předně se tu na vás všichni, jak už je v Thajsku zvykem, smějí. Na bio farmě taky dostanete najíst – podmínky jsou samozřejmě prostší, nicméně hostina bývá opulentní a vaše chuťové pohárky tu zažijí nepoznané. Z toho, co jsem viděla, jsem pak nabyla dojmu, že Thajci jsou neuvěřitelně precizní. Nemyslím tím jen fakt, že na bio farmě nenajdete zbytečné plasty – proč taky, když jako brčko či sklenička poslouží stonek bambusu o různé šířce.
Nejvíc „bio“ totiž pro mě bylo zjištění, že včely, které chovají například na biofarmě Ban Pattawee, jsou ve srovnání s těmi našimi minimálně třetinové – výrazně menší je tím pádem i jejich doletová vzdálenost, což zaručuje, že budou sbírat nektar jen na bio plodinách! Zdejší med je tak stoprocentně bio, akorát že vzhledem ke své velikosti ho minivčely vyprodukují výrazně méně než včely „evropského typu“.
Zpátky směrem Bangkok
Tři dny jsem pak pobyla v letovisku Pattaya, které se proslavilo nejen svými plážemi, ale i jako destinace zaslíbená sexuální turistice. Dnes se ale neřesti kumulují „jen“ na pár desítkách metrů dlouhé Walking Street. Procházka po téhle ulici v nočních hodinách je zajímavou zkušeností i pro toho, kdo nemíní využívat služeb zdejších sexuálních pracovníků nejrůznějšího pohlaví. Akorát se smiřte s tím, že fotku tady neuděláte – pracovníci ostrahy vám při každém pokusu o pořízení snímku osvítí foťák baterkou.
Poslední den mého pobytu patřil plovoucímu trhu Damnoen Saduak, který najdete asi 80 km od Bangkoku. V současnosti jde už o ikonu turistického ruchu, takže na kanálech počítejte s lodními zácpami, ale i tak vás trh, o němž se mluví i jako o Thajských Benátkách, uchvátí. Najíst se tady můžete přímo z lodi, ovšem restaurace najdete i v domcích na kůlech, které lemují vodní cesty. A čím dál od centra trhu budete, tím autentičtější bude jídlo, které dostanete. I když mohu-li soudit podle sebe, v Thajsku vám bude chutnat úplně všechno!
Zdroj: časopis Glanc
Související články
Sledujte nás v Google Zprávách