Otevřu Instagram a hele, další holka, která jen to nejnutnější nacpala do jednoho batohu, šminky vyměnila za šátek a opalovací krém, a rozhodla se absolvovat Camino de Santiago, na kterou se každoročně vydává více než 300 000 chůze chtivých nadšenců. Důvody jsou různé, někdo chce poutavý obsah na sociální sítě, další si potřebuje něco dokázat, ale nejčastěji všichni slibují, že na cestě najdete sami sebe. Nebudu lhát, že čím víc o Svatojakubské pouti slyším, tím víc jsem nahlodaná ji podniknout taky. Pak bych vám tady aspoň mohla všechno hezky pěkně začerstva sepsat. Ale zatím se nikam nechystám, zjišťuju a sbírám informace, a jestli jste na tom stejně, bude se vám tohle všechno hodit.
Zvládnu to?
Základní otázka zní, jestli to zvládnete. Odpověď je ano. Camino de Santiago má totiž asi 12 variant, takže pokud se nerozhodnete jít rovnou z České republiky, což by znamenalo ujít 3000 km, ostatní trasy už jsou pro běžné smrtelníky schůdnější.
Klasika je Camino Francés (Francouzská stezka), která začíná v Saint Jean Pied de Port a má 770 km, což vydá asi na pět týdnů. I přes její délku se jedná o nejpopulárnější variantu, ale počítejte s tím, že cesta je to vydřená a čeká vás skutečný očistec. Takže pokud si chcete připadat jako Reese Witherspoon ve filmu Divočina, hurá na to!
Nejvíc reálná - cesta pro každého - je Camino Portugéz (Portugalská stezka). Za předpokladu, že nezačnete už v Lisabonu (600 km), ale v okouzlujícím Portu. Pak vás dělí od cíle nějakých 240 km a počítejte tak 10 dnů cesty. Zvládnout by ji měl každý zdravý člověk s normální fyzičkou a v práci určitě dovolenou dostanete, protože na vás budou všechny kolegyně zvědavé. Ty co vás mají rády, a ty druhé obzvlášť. Aby vás oficiálně započítali mezi poutníky (k tomu se dostaneme), musíte z cesty ujít alespoň posledních 100 km. A to tahle varianta splňuje.
Kdy můžu vyrazit?
Teď. Nejlepší měsíce pro uskutečnění Camino de Santiago jsou od května do října. Prázdninové měsíce jsou samozřejmě nejteplejší, i s tím musíte případně počítat. Tehdy očekávejte i nejvíc dalších poutníků, takže jestli sníte o osamělém rozjímání bez škvaření na slunci, zvolte jiný termín. Na druhou stranu byste se měla koho zeptat na cestu. Většinou čtu, že trasa je velmi dobře značená, hledejte symbol mušle (hřebenatky) a žluté šipky. Ale přinejmenším jedna moje známá by s tím nesouhlasila, šipky se jí schovávaly. Takže před cestou zohledněte i svůj orientační smysl a pouvažujte o navigaci.
Co si zabalit s sebou?
My ženy si dokážeme zabalit hodně zbytečnosti i na dvoudenní pobyt v hotelu. Na Svatojakubskou pouť si ale nesmíte vzít to, o čem si myslíte, že to potřebujete, ale jen to, co opravdu potřebujete. Budete to celých 240 km táhnout na zádech, v horku i dešti. Vyplatí se zainvestovat do co nejlehčího vybavení - počínaje batohem, konče spacákem.
S oblečením to nepřehánějte
Boty, nejdůležitější položka ze všech. Chce to jedny pevné a jedny sandále. Obojí stavěné na túry a hlavně osvědčené, rozchozené, prostě hlavně ne nové! Oblečení lehké, rychleschnoucí a nepromokavé. Dlouhé kalhoty, kraťasy, mikinu, větrovku, pláštěnku, oblečení na úbytko, dvoje ponožky, troje kalhotky (doporučují z merino vlny). A konec. Maximálně jedno pěkné triko, kdybyste zatoužila si po cestě sednout do hezké restaurace. Ještě šátek/čepice a sluneční brýle.
Technika a další nezbytnosti
Z techniky vám stačí mobil, nabíječka a powerbanka. Velkou těžkou zrcadlovku bych si předem rozmyslela. Z drogerie kartáček na zuby, pasta, opalovací krém, kapesníčky, nějaké mýdlo všechno v jednom (na mytí i praní) a v neposlední řadě lékárnička první pomoci, v níž bude hlavně hodně náplastí, měsíčková mast (dobrá jako prevence na puchýře), nůžky na manikúru, jehla a nit.
Kde budu spát?
Spí se v takzvaných albergue. Doslova se jedná o hostel nebo ubytovnu, která je opravdu jen na umytí a přespání. Proto potřebujete vlastní spacák a v sezoně oceníte i špunty do uší. Nevýhody jsou, kromě toho, že vám někdo třeba ukradne kartáček na zuby (to se vážně stalo), že kdo dřív přijde, ten dřív bere. Místo se dopředu rezervovat nedá. Otvírají ve tři odpoledne a ráno nejpozději v osm (v Portugalsku v devět) ráno musíte poutnickou ubytovnu opustit. Jedna noc stojí zhruba 6 eur.
Pakliže neřešíte finanční stránku a chcete na své cestě větší pohodlí, můžete si předem zarezervovat ubytování přes Airbnb, složit hlavu v nějakém malém penzionu apod. Místo najdete vždycky, takže stan nechte doma. Když nespíte v albergue, nemusíte s sebou brát ani spacák.
Kde uhasím hlad a žízeň?
Tahat s sebou ešus a dehydrovanou stravu je hloupost, případně můžete mít něco málo pro případ nejvyšší nouze. Jinak po cestě většinu času narazíte na obchůdky a bistra. Pokud se netrefíte zrovna do odpolední siesty, o hladu nebudete. Na ubytovnách je to s vařením složitější, všichni se dělíte o jednu kuchyňku, jejíž vybavení je předem vždy nejisté.
Poutnický deníček
Cestu absolvujete s kredenciálem, takový poutnický deníček, kam sbíráte razítka. Nejčastěji vám je dají v kostelech, ale i ubytovnách, hotelech a některých restauracích. V letní sezoně se bez něj neobejdete, nemuseli by vás na albergue pustit, a také díky němu dostanete oficiální diplom za absolvování cesty. K němu je další podmínkou dostat alespoň dvě razítka denně.
Před cestou je určitě nejlepší vyslechnout si příběh někoho, kdo už pouť někdy v minulosti absolvoval. Určitě někoho takového ve svém okolí nebo na sítích najdete. A závěrem, nezapomeňte na dobré cestovní pojištění, protože nikdy nevíte, co se na takovém dobrodružství může stát.
Tak „Buen Camino!”
Zdroj: iGlanc.cz, Travel Bible
