Letadlo přistává v hlavním městě Srí Lanky, Colombu, ale tomu je lepší se vyhnout, kromě koloniální architektury tam nic zajímavého není. Nehledě na to, že letiště je od města dost daleko. Většina zkušených cestovatelů směřuje po příletu do Negomba, přímořského městečka vzdáleného asi jen deset kilometrů. Vzala jsem si z toho příklad a rozhodla se si v Negombu trochu pohovět. Když jsem se vydala na procházku na pláž, byla jsem na jednom jejím konci svědkem zajímavého úkazu – postávalo a posedávalo tam několik mladých dvojic schovaných pod deštníky. „K čemu ten deštník máte? Proti sluníčku?“ ptala jsem se naivně – a dozvěděla se, že nejen. Především se jím zakrývaly polibky a dotyky... Romantické, že? Krásný úvod mojí cesty.
Pláž na Srí Lance
Autobusový ráj
Srí Lanka bývá přirovnávána k Indii, ale já bych řekla, že společné spolu mají jen jídlo a lásku k buddhismu. To, co se o Indii tvrdí, a co jsem já v Indii zažila na vlastní kůži, a sice dramatické cestování autobusem, tady vůbec neplatí. Zjistila jsem to hned druhý den, když jsem se vydala na cesty. Bez problémů jsem našla místní autobusové nádraží i autobus číslo 34, kterým jsem se vydala do městečka Dambulla, styčného bodu na cestě do Sigiriye. Jednou jsem musela přesedat, ale bylo to náramně snadné. Autobusová doprava na Srí Lance je totiž naprosto dokonalá.
Jezdí několik druhů autobusů, od červených couráků až po rychlobusy, všechny jsou čisté, poměrně pohodlné a – levné! Stokilometrová cesta vyjde na našich dvacet korun. Většinou není problém najít místo k sezení, řidič je ochotný, lidé milí – a cesta, během níž vidíte od okénka život obyčejných lidiček, je opravdu příjemná. Ale rozhodně stojí za to projet se i tuk-tukem!
Oblíbený místní dopravní prostředek - tuk-tuk
Chrámy a Buddhové
Nejen buddhismem živ je Srílančan, viděla jsem, konkrétně v Negombu, i hinduistický chrám a kostel. Ale Buddhové vedou. Jedním z proslulých chrámů je i jeskynní chrám v Dambulle, kterému se, díky tomu, že před ním trůní obří zlatý Buddha, říká Zlatý chrám. Mě ale trochu zklamal. Poté, co jsem vyšlapala schody na vrchol kopce a musela odevzdat boty a zahalit ramena i kolena, jak je třeba při návštěvě jakéhokoli chrámu, viděla jsem sice několik jeskyní, ale ani jsem nepoznala, že jsou to jeskyně. Ohlazené zdi byly pomalované milionem Buddhů, a kde nebyly obrázky, stály sochy, některé i hinduistické. Přišlo mi to docela monotónní.
Ovšem Sigiriyu, zbytky chrámového komplexu z 5. století na vrcholu stolové hory, opravdu stojí za to vidět. Je to mimořádná atrakce, kterou žádný turista nevynechá. Prošla jsem tu zahradami s jezírky, které jsou pozoruhodně zachovalé, a pak se vydala po schodech nahoru. Z bývalého chrámu, jehož rozloha mě docela překvapila, je dnes archeologické naleziště. Nechyběl ani bazén, ve kterém se koupali místní obyvatelé už před patnácti stoletími... Proslulý je i Chrám Buddhova zubu v Kandy, který je symbolem suverenity ostrova. Ale pokud si myslíte, že zub uvidíte, budete zklamaní, je bezpečně uložen v šesti schránkách vyrobených po vzoru ruské matrjošky.
Buddha
Z hor až k savaně
Na Srí Lance můžete cestovat i vlakem. Všelijaké příručky tvrdí, že nemáte uvažovat o jiné třídě než první, maximálně druhé, na mě zbylo poslední místo ve třetí. Děsila jsem se, protože jsem předtím na internetu četla, že třetí třída disponuje jen dřevěnými lavicemi, obléhanými domorodci. Omyl! Byla dokonalá, na stejné úrovni jako vlaky u nás, dokonce se stolečkem! A že neměla klimatizaci? Vůbec to nevadilo, stačilo otevřít okno. Jízdenky na vlak jsou několikanásobně dražší než na autobus, ale ještě pořád vychází doprava po ostrově hodně levně.
Vlakem se většina turistů vydává z Kandy směrem k Adamově hoře, na kterou pak šplhají, já jsem si ji odpustila. Bylo totiž právě období, ve kterém se na vrchol ve výšce přes 2000 m denně vydávají stovky lidí, o víkendu prý až desetitisíce. Pro věřící má hora velký význam, nejenže je nahoře údajně otištěna stopa Buddhy, ale prý také sjednocuje všechna náboženství.
Na safari
Jela jsem vlakem a poté tuk-tukem až do městečka Elle, nedaleko kterého je Malá Adamova hora, na kterou jsem vylezla já. Byla to příjemná procházka. Následovala cesta na safari, které mě ale moc nenadchlo, prý je mnohem lepší safari v Yale, ovšem nikdo vám nezaručí, že vám jaguár, který tam prý žije, skutečně přeběhne přes cestu.
Na pobřeží
Teď už mi zbývalo jen dostat se zpátky do místa startu. Samozřejmě jsem si musela pár dní pohovět u moře, zvolila jsem Tangallo a romantický hotýlek přímo na pláži. Na tu jsem se tak akorát dívala, plavání bránily vysoké vlny. Ovšem díky tomu, že ráda chodím, objevila jsem na kraji městečka klidnou lagunu, kde se ráchali domorodci – a poté i já.
Věž v Galle na Srí Lance
Cestou zpět do Negomba, kde jsem si v jednom hotelu nechala v depozitu přebytečné věci – takové se vždycky najdou, přestože jezdím s miniaturním batohem – jsem nemohla opomenout město Galle, kde je zachovalá celá čtvrť postavená během holandské koloniální nadvlády. Její kouzlo tkví v tom, že na rozdíl od zakonzervovaných památek se v ní normálně žije. A pak už mi zbývalo jen přesednout v Colombu na autobus do cílového místa. Zvolila jsem tuk-tuk a to je právě na Srí Lance skvělé, ať už autobusem, vlakem nebo tuk-tukem, dostanete se všude. A když jste šikovní, můžete si užít exotickou dovolenou za hubičku. Za dva týdny jsem viděla jen půlku toho, co bych ráda - na chrámy v Anuradhapuře a Polonnaruwě se nedostalo. Tak snad příště...
Zdroj: iGlanc.cz
Související články
Sledujte nás v Google Zprávách