Říká se, že Santorini je jedním z nejkrásnějších řeckých ostrovů, přesto mi přijde, že ho my Češi spíš trochu přehlížíme. Možná i proto, že je tato perla Egejského moře považovaná také za ten nejdražší ostrov. Letiště je tu sice malinké, z jedné strany pomalu vidíte na druhou, ovšem letadlo s turisty přistává snad co každých deset minut. Všechny láká hlavně fotogenická Oia, případně Fira. Když se ale nenecháte strhnout davem, zjistíte, jak pestré umí Santorini být.
Oia jedině brzy ráno
Začnu tím, protože když míříte na Santorini, v hlavě máte jenom ji. Oia je přesně to místo, které znáte z většiny fotek a plakátů. Díky tomu máte pocit, že na Santorini jsou jenom modro-bílá městečka na skále. Většina ostrova je ale suchá a vyprahlá pustina, kde se extrémně práší (takže tam aspoň není tolik turistů), což ale neznamená, že by tu nebylo nic dalšího k vidění.
Delegátka, průvodci a masochisti vám nejspíš doporučí, že nic není lepšího, než odsud pozorovat západ slunce. Ten tu je opravdu krásný, problém je, že kvůli tomu tady všichni jsou. Jestli chcete zabrat nejlepší místa na ”sunset vyhlídce”, stepujte tady už pár hodin předem. Ulička Sunset boulevard byla během zlaté hodinky doslova ucpaná, připadaly jsme si s kamarádkou jako na koncertu, občas se tok lidí zaseknul. Když jsme se konečně promačkaly na ono místo a já rozdýchávala záchvat klaustrofobie, nepřála jsem si nic jiného, než zmizet někam hodně daleko. Místní specialitou je, že jak slunce zapadne, dav vypukne v mohutný aplaus.
Zpříjemnit si tohle trauma můžete, když sejdete dolů do přístavu Ammoudi, kde jsou skvělé restaurace s mořskými plody. Klidně se nadlábněte, protože vás potom čeká prudký výšlap zpátky nahoru, takže to vypotíte. Ale budete se u toho kochat, městečko je za noci krásné.
Pokud Oia, pak brzy ráno v 8 hodin. Většina obchůdků ještě spí a dychtiví turisté jakbysmet. Už svítí slunce, ale zároveň je trochu chládek. Máte klid si uličky projít a nafotit. Najít nejpopulárnější spoty není těžké, probíhají na nich totiž profi photoshooty, u nichž je vždy modelka (kdo si to zaplatil), fotograf a ”podržvlečka”, který rozhazuje dlouhé šaty do větru. Šaty mají všechny stejné, akorát různých barev, takové univerzální, co obleče každá, pokud máte zájem. Na spoustu zákoutí se ale nedostanete, pakliže nejste ubytovaní v některém z luxusních hotýlků, které mají na terasách spíš vany místo bazénů. Okolo 10. hodiny už to tu začíná houstnout, horko nabírá na síle a než padne poledne, je nejvyšší čas zmizet. To už sem autobusy a davy proudí ve velkém a všechny čeká další rušný den.
Imerovigli, letovisko slavných
Cestou pryč to můžete vzít přes Imerovigli, tam se nejčastěji ubytovávají celebrity. Je to taková luxusní vesnice, v jejímž cípu se nachází zvláštně tvarovaná hora Skaros. Tam bylo kdysi hlavní město. Při procházce sejděte až dolů ke kostelíku, přímo v útesu nad mořem. Cestou k hoře míjíte opravdu skvostná ubytování, na nichž je patrné, že levná nebudou. Největší problém ale je, že za plného slunce máte chuť skočit rovnou do některého z bazénků, co máte na dosah ruky. To si zapamatujte, stín je na Santorini velmi vzácný.
Hora Skaros
Fira
Fira je hlavní a největší město na Santorini, spolu s Oiou patří k těm nejfotogeničtějším a je to zároveň takový dopravní uzel. Rozprostírá se na vrcholu 260 m vysokého útesu pod nímž leží Starý přístav. K němu vede 600 schodů. Ano, jelikož je Santorini samý útes, schody a prudká stoupání jsou tu na denním pořádku. Můžete to jít pěšky, anebo se svézt lanovkou, ovšem počítejte s frontou. Kdo nechce chodit ani čekat na lanovku, ten se může nahoru či dolů svézt na oslíkovi. To je pro milovníky zvířat ve 21. století jeden velký ostrovní škraloup. Člověk si nemusí dlouho domýšlet, stačí jeden pohled a víte, že tahle zvířata nemají hezký život. Tudíž za nás bylo vystát frontu na lanovku menší zlo.
Západ slunce je z Firy krásný, vlastně ještě lepší. Na větší ploše se lidé lépe rozprostřou, vidíte bez rušivých elementů před vámi prakticky odkudkoliv. Ideální podmínky na sklenku vína, která vás vyjde obvykle na 9 euro.
Pláže
Pláže na Santorini jsou oblázkové, jediná s pískem je Monolithos, hned vedle letiště. A nějaké příšerné továrny, takže sice je tu klidné moře, ale zato dýcháte sajrajt. Co si budem, dlouho jsme tu nevydržely. Nedaleko je pobřežní vesnice Kamari, která má dlouhou pláž s promenádou a je to dobrá základna na ubytování.
TIP: Až vás v Kamari přestane bavit válení na pláži, vydejte se na malý pravoslavný kostelík Zoodochos Pigi, u něhož vyvěrá pravděpodobně jediný pramen sladké vody na Santorini. Říká se, že kdo se z něj napije, ten bude věčně mladý.
Cena lehátek, záleží. Liší se to místo od místa, nebo od rezortu. Jestli vám stačí ručník, lehnete si zadarmo, někde je lehátko zdarma výměnou za útratu v restauraci/baru, jinde platíte lehátko i útratu. Musíte se zeptat. Nicméně kamarádka, co sem pravidelně jezdí přes léto pracovat, nás upozornila, že občas to Řekové na turisty zkouší a říkají přemrštěné částky, klidně i 40 euro za 2 lehátka. Na to nesmíte přistoupit!
Světová trikolora
Santorini má mj. svoji unikátní trojici pláží - červenou, bílou a černou. Leží jen kousek od sebe. Takže tip na celodenní výlet. Ráno vyrazte směr na archeologické naleziště Akrotiri, milovníci historie si tady přijdou na své. Odtud je to 5 minut autem na neplacené parkoviště u Red beach. Červených pláží na celém světě není mnoho a jedna je tady na Santorini, je proto hodně oblíbená, což znamená - hodně lidí. Ale za zastávku stojí.
Potom to vezměte na White beach. Na Santorini budete nejen žasnout nad tím, jak zřetelně je vidět vrstvení hornin, ale že tady může každý metr skal vypadat úplně jinak. Na Bílou pláž to ale po svých pěšky nedáte. Zkoušely jsme to horem po útesu a dírami v plotě… Očividně to oficiální cesta nebyla. A k vodě jsme se stejně nedostaly. Ovšem naskytnul se nám pohled na skaliska, která vypadala jak tesaná ze slonoviny. Jestli to chcete vidět zdola, nedaleko byla půjčovna kajaků.
White beach
Do třetice, pokračovaly jsme na Black beach, kde v půl sedmé večer nebyla už skoro ani noha a pomalu zapadající slunce se rozlévalo nad průzračnou hladinou. Nečekaly jsme to, ale za nás jednička. Na samém sklonku dne jsme přejely na nejjižnější bod ostrova, kde se nachází Faros (maják Santorini), tam jsme počkaly s hrstkou přihlížejících do setmění. Jelikož byl zrovna superúplněk, podívaná to byla vážně kouzelná.
Zapomenuté, ale přesto krásné
Na Santorini je spousta vesniček, které by si zasloužily většího uznání, a jestli si nelibujete v ryze turistických lokalitách, budou se vám líbit. Začněte vesnicí Emporio, trochu zapomenutá, ale zase má úplně jinou atmosféru. Pokračujte do vesničky Megalochori, kde se můžete i dobře najíst. Poblíž se nachází vyhlídka Srdce Santorini, díra ve skále už jako srdce nevypadá, ale výhled vám to vynahradí.
Navečer zamiřte do Pyrgosu, nazvala bych to nedoceněným pokladem Santorini. Nejsou tam téměř žádní turisté, a přitom je to tam krásné. U Pyrgosu jsou hned dvě vinařství - Santo Wines a Venetsantos. Jestli máte čas, dejte si ochutnávku i se sýry, olivami a rajčatovou pastou.
Imerovigli
Co jíst a pít
Typická pro Santorini je hrachová kaše Fava a Tomatokeftedes (smažené rajčatové kuličky). Jestli chcete víc proniknout do chutí místní kultury, dejte si klasiku Gemista (plněné papriky), Pastitsio (řecké lasagne), Moussaku, Kleftiko, Gyros, Souvlaki a samozřejmě Tzatziki. K tomu feta s medem a sezamem nebo feta saganaki.
K pití - víno! Nepředstavujte si to tak zelené jako na Moravě, ale i tady je na každém rohu nějaká vinice. Víno je proto must have. Pivaři ať zkusí pivo Crazy Donkey, vyrábí se přímo na ostrově.
Doprava
Určitě se vyplatí aspoň na pár dní půjčit auto. Hodně zde turisté jezdí také na skútrech a čtyřkolkách, ale byly jsme upozorněné, že to není zrovna bezpečné, protože tu jezdí jako prasata (pardon za doslovný překlad). Cena za auto se odvíjí od množství dnů, za 4 dny je to většinou 45 euro včetně pojištění, nám majitel ubytování dohodnul kamarádskou cenu 40 euro na den. Nebo si můžete auto půjčit rovnou na letišti, kde to snad vyjde ještě levněji. Podívejte na internet. Ve městech toho místa na parkování není moc, ale zato nás příjemně překvapilo, že jsme mohly i bez pokuty parkovat zdarma.
Kdo neřídí, ten může využít veřejnou dopravu. Co jsme slyšely, autobusy tu jezdí spolehlivě, z Kamari do Firy stojí jízdenka 1,60 euro. Pokud míříte až do Oie, musíte stejně ve Fiře přestoupit a koupit si další jízdenku. Funguje to tak, že nastoupíte, přijde za vámi ”průvodčí” a rovnou si vás zkasíruje.
Rada na závěr? Jelikož je tu v sezoně počasí velmi horké, slunečné, spalující s minimem mraků (což se úžasně doplňuje s modrými střechami a hladinou moře), výlety po městech a větší výšlapy - i takové tu jsou - si plánujte v zájmu zdraví na brzké ráno nebo naopak na večer.
Zdroj: iGlanc.cz, Kristýna Ullrich Santorini procestovala, v článku jsou také informace od místních obyvatel.
