Ještě poměrně donedávna byla Albánie uzavřenou zemí v zajetí předsudků o chudé a nebezpečné zemi. Dnes prochází obdobím ohromných změn a snaží se dohnat evropské turistické destinace. K Evropě právem patří, i když jí to izolací minulých režimů bylo upíráno. Objevují ji turisté toužící po dobrodružství, ale nabízí komfort i těm, kteří touží po odpočinku a relaxaci na mořské pláži. Své tady najdou i milovníci historie, dobrodruzi, toužící po seznamování s místním obyvatelstvem a v neposlední řadě i turisté a objevitelé, kteří milují hory a rádi zdolávají jejich vrcholy.
Tyrkysové moře a skvělé jídlo
Turistický boom nastává zejména v přímořských oblastech, vždyť Albánie se může pyšnit 290 slunnými dny v roce, a nejen modrým Jaderským mořem, ale i mořem Jónským zbarveným do tyrkysova. Kdysi dlouhé pusté pláže nyní lemují přímořské hotely a letoviska, restaurace a obchody. Kilometry písčité pláže najdete ve městě Drač (Durrés), kam se dostanete za půl hodiny z letiště v hlavním městě Tirana. Čisté pláže jsou vybaveny slunečníky a lehátky a ubytování nabízí hotelové komplexy i soukromé apartmány.
Ceny poloviční v porovnání s Českem
Ceny ubytování, jídla i služeb jsou zhruba poloviční oproti České republice, i v luxusnějších podnicích je mnohem levněji než v sousedním Řecku.
V Albánii vás překvapí upřímní a přátelští lidé. Rádi s turisty navazují kontakt a jsou ochotni kdykoliv pomoci, nikde jinde vám nenabídnou čerstvě upečený koláč přímo na ulici anebo panáčka pálenky. Nejsou však neodbytní jako v mnoha jiných světových destinacích. A jakmile vyzkoušíte místní kuchyni, budete nadšeni. Mísí se zde středomořská italská, řecká i albánská kuchyně. Výborná jsou také místní vína, která se zde pěstují ve čtyřech oblastech rozdělených podle nadmořské výšky, ale spousta domácností si pěstuje svoje víno jednoduše na balkóně, zahradě nebo na ulici. Oblíbený je i místní koňak, ale především rakije, tradiční albánský alkohol vyráběný z fíků nebo z hroznů. Síla pálenky je 40 %, někdy i 60 %, ovšem neochutnat rakiji – zde se jí říká Raki nebo Rakia – by byl hřích.
Tradiční balkánské jídlo, pečená okra a zelenina s tzatziki na bílých talířích
Okénko do antiky
Drač s téměř čtvrt milionem obyvatel je po Tiraně druhým největším městem Albánie a je významnou kulturní zastávkou při poznávání této země. Je také největším přístavem, a právě díky zátoce vhodné ke kotvení lodí byl osídlený už za antické doby. Největším turistickým tahákem Drače je pak římský amfiteátr ze 2.století n.l., který je největší stavbou svého druhu na Balkáně – pojal až 15 tisíc diváků, což je asi třetina římského kolosea. Kuriózní je, že byl objeven albánskými archeology pod nánosem zeminy až v roce 1966. Můžete si tady prohlédnout materiál, který používali ke stavbě staří Římané, odolný proti zemětřesení. V útrobách amfiteátru byly objeveny i kobky pro divokou zvěř, se kterou zápasili gladiátoři, jež se do arény dostávali tunelem.
Nedaleko je vybudované archeologické muzeum, nicméně tím, že je místo osídlené už neuvěřitelných 3000 let, většina exponátů byla nalezena zcela náhodně místními lidmi při kopání základů domů nebo na okolních polích.
Drač je vynikajícím výchozím bodem i pro výlety do nádherné okolní přírody, poměrně nedaleko je například národní park Divjaka-Karavastaja (Parku Kombëtar Divjakë-Karavasta). Je rájem nejen ornitologů, ale i milovníků fauny, kteří tu mohou pozorovat volavky, ohroženého orla volavého či vzácné pelikány kadeřavé, kterých je v Evropě už pouze 1,5 tisíce. Za tím účelem je vybudovaných několik pozorovacích věží, ale dva ochočení opeřenci se předvádějí hned za návštěvním centrem parku.
Hurá na výlet!
Kromě návštěvy hlavního města Tirana, které je dáváno za příklad poklidného soužití náboženských kultur, a najdete zde řadu památek z různých období, se mohou ti, kteří preferují poklidné putování místo hluku velkoměsta, vydat na mnoho zajímavých míst. Není možné vyjmenovat všechny pamětihodnosti Albánie, a tak jen letem světem.
Co musíte stihnout
Mys Rodon
Pro jednodenní výlet z Drače je ideálním místem mys Rodon (Kepi či Rodonit) se Skanderbegovou pevností z 15. století a půvabným klášterem sv. Antonína ze stejné doby. Jeho interiér zdobí freska jezdce na koni a dvouhlavého orla, což je pravděpodobně vůbec nejstarší zobrazení dnešního státního znaku Albánie. Přímo před chrámem pak vyvěrá ze země minerální pramen. Každý rok 13. června se tu koná tradiční pouťová slavnost.
Pevnost Bashtova
Vyhledávaná je i pevnost Bashtova (Kalaja e Bashtovës), která stojí jižně od Drače poblíž ústí řeky na strategické pozici, které umožňovala kontrolu nad rozsáhlým územím pobřeží Jaderského moře. Zajímavá je především tím, že byla postavena uprostřed polí bez jakékoli přirozené ochrany. Ve středověku sloužila jako říční obchodní přístav k vývozu obilí a dalších plodin pěstovaných na blízkých polích.
Historické město a jezero Butrint
Pokud se vydáte do jižní části země, nevynechejte historické město Butrint (Buthrotum), které se nachází na samém jihu Albánie při hranicích s Řeckem. Vzhledem ke své poloze bylo svědkem mnoha potyček – od peloponéské války v 5. století až po války napoleonské ve století devatenáctém. Památky a stavby, které zde byly nalezeny, sahají od doby bronzové až do 19. století a místní antický areál je zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO (mimochodem, mnoho albánských památek na zapsání ještě čeká). Nedaleko najdete i sladkovodní jezero Butrint.
Ruiny antického amfiteátru v Butrintu
Divoká horská příroda
Albánie je země hor, více než sedmdesát procent je pokryto horami. Ohromí vás přírodní krása, místy doslova divoká, dosud lidmi nekultivovaná. Možností, kam vyrazit, je nespočet a na své si přijdou jak ti, kteří touží po poklidné procházce, tak milovníci skutečné divočiny. Nejznámější a nejnavštěvovanější jsou Albánské Alpy s rozeklanými štíty na severu země, kde najdete jak živá horská střediska s odpovídajícími službami, tak místa s panenskou přírodou, kde nepotkáte živáčka.
Nejvyšší hora Albánie, jejíž vrchol se tyčí do výšky 2764 metrů, se ale nenachází zde, nýbrž v pohoří Korab na hranicích se severní Makedonií. Narazíte tady na odlehlé horské vesničky, luka a pastviny, kam ještě turismus nepronikl. Překrásné hory, tyčící se nad mořem nebo jezery, prozkoumejte ale pouze s místním průvodcem, protože turistické značení tady nenajdete. Ve vysokých horách, jimiž prostupují kaňony a křišťálově čisté řeky, budete mnohdy úplně sami.
Prokleté hory
Řada míst vhodných k trekování je také v horách střední a východní Albánie. Nejsnáze přístupné je táhlé Skanderbegovo pohoří (alb. Mali i Skënderbeut). Za návštěvu stojí i národní park Theth, který se nachází v údolí horského masivu s názvem Prokleté hory (Prokletije). Kromě nádherné krajiny uvidíte kamenné domky s dřevěnými střechami, které působí, jako by se tu zastavil čas. Čas se ale do určité míry zastavil i leckde jinde – shon a neustálý spěch v Albánii nenajdete.
Zdroj: iGlanc.cz, Šárka Schmidtová, redaktorka zemi procestovala
Sledujte nás v Google Zprávách