Což by zřejmě Pařížanům bylo jedno. Občas to vypadá, že by možná svou milovanou Paříž uzamkli před nevhodnými turisty do velké báně, aby ji měli jen celičkou pro sebe. To se jim následujícího půlroku ani omylem nepodaří. Paříž bude v roce 2024 hostit olympijské hry. Jaká čest a sláva. Nebo spíš důvod se Paříži vyhnout obloukem?

Už teď zdražuje

Návštěvníci Paříže si už teď v jedné z nejpopulárnějších metropolí připlatí. Zdražují galerie a muzea. Louvre podražil poprvé od roku 2017 o pět eur, i když to ještě nikoho neodradí od touhy vidět na vlastní oči slavnou Mona Lisu nebo bezrukou Venuši Mélskou. Pravda, inflace, vyšší ceny za energie, prodloužená otevírací doba, to vše náklady na provoz zvedá. Podstatně víc si však v době her připlatíte za metro, zhruba jednou tolik, a za ubytování klidně i trojnásobek. Už teď je jasné, že podraží restaurace a další služby. Na jednu stranu to Paříži nelze mít za zlé, olympiáda není levná sranda a kdy jindy se na cestovním ruchu přiživit než při takové události.

Všude hlava na hlavě

Plno tady bude k prasknutí. O nějakých romantických procházkách podél Seiny asi sotva může být řeč a na kávičku ve dvou vás u jednoho stolku bude deset. Možná vám ještě přijdou vhod ty bílé bagety, dlouhé jako meče. Aspoň že ta Eiffelovka bude vidět odevšad. Někam se ty davy turistů vejít musí, ale ani mrakodrap Montparnasse není tak velký, aby to vykompenzoval. Kromě obvyklého množství cestovatelů a hledačů lásky se očekává, že si hlavní město nenechá ujít dohromady 15,3 milionu návštěvníků. Máte to raději klidnější? Letní Paříž asi odložte na příští rok.

Pařížský syndrom útočí

„Francouzky umí žít,” hlásá název knížky, která na mě shodou okolností shlíží z poličky. Už je to pár let, co jsem ji četla, ale matně si vybavuji, jak mě v tu chvíli pohltilo jejich typické požitkářství. Jeden z důvodů, proč lidé do Paříže jezdí. Aby poznali jejich francouzské umění žít. To, Eiffelovu věž a muzeum Louvre. Jen potom nenaříkejte, že Paříž není taková, jakou jste si ji vysnili. Potíž je v tom, že před její návštěvou zkoukneme zkrátka moc filmů s Audrey Hepburn, přidáme Amélii z Montmartru a Emily in Paris, dorazíme to mysteriózní Šifrou mistra Leonarda a hned potřebujeme v Paříži žít. Už jste ale slyšeli o ”Pařížském syndromu”? Tak se definují pocity návštěvníků, kterým skutečná Paříž zlomila srdce.

Paříž umí být kouzelná, třeba když se setmí a mrkáte na blikající francouzskou verzi Petřínské rozhledny. Makronky všech barev a příchutí na vás volají. Anebo na vás možná volá bezdomovec, vedlejší ulička nevoní po Chanelu, nýbrž po moči, a v té domácké, leč stylové kavárně vás nechce nikdo obsloužit, protože jste zapomněli říct ’bonjour’! A to nemluvím o tom, že Francouz má vždy přednost před turistou nebo že úsměv od ucha k uchu je podle nich jen pro bláznivé Američany. Když u vás Pařížský syndrom propukne naplno, kromě znechucení a velkého zklamání můžete v některých případech očekávat i bolení hlavy, závratě, nechutenství a zvracení. Mimochodem, ta Mona Lisa. Já ji viděla. Z vyprávění, filmů a fotografií možná čekáte pomalu dílo velikosti Golema. Ve skutečnosti je to tmavý obraz průměrně velký, schovaný za tlustým sklem a obklopený davem turistů, kteří si ji fotí jen proto, aby pak mohli doma ukazovat, že stáli pár metrů od da Vinciho majstrštyku.

Je v pořádku (ne)milovat Paříž

Promiňte, pokud působím proti Paříži zaujatě. Je to přece jen už delší dobu, co jsem tam byla. Možná bychom dnes našly společnou řeč a předtím jsme si nerozuměly jen proto, že jsem v ní ztratila náramek od svého tehdejšího přítele, který mi dovezl z dovolené na Mallorce. Že jsem nebyla dostatečně oblečená a většinu času jsem venku mrzla. Že jsem se cestou z Montmartru na Moulin Rouge ztratila v jedné z bočních uliček a že jsem v pár dnech viděla tolik uměleckých děl, až jsem je nedokázala náležitě ocenit. Zkrátka je v pořádku, pokud Paříž milujete, ale také je v pořádku, pokud vaše srdce bije pro jiné kouty Francie.

Není náhoda, že na prázdniny většina Pařížanů bere kramle a s celou rodinou odjedou užívat život na svá venkovská sídla v Champagne nebo v Provence. Tady s lány levandulových polí v zádech pořádají dlouhé obědy a popíjejí šampaňské, zatímco jejich domovské město praská ve švech. Nebo co takhle Bordeaux? Přesně, jako to víno. Může nabídnout ale mnohem víc. Je to město, které má více než tři stovky historických budov, včetně impozantní gotické katedrály Saint-André. A věděli jste, že Colmar bývá často označované jako nejpůvabnější město ve Francii? Kromě toho, že vyniká dobře zachovanými středověkými budovami a kanály, jež mu vysloužily přezdívku ’Malé Benátky’, vás uchvátí domy pastelových barev a spousta květin.

Zdroj: iGlanc.cz, Sortira Paris, digitální tvůrce Veronika Tazlerová, redaktorka Kristýna Ullrich, která Paříž navštívila

Související články