Seychely, neboli Seychelská republika, jsou synonymem blahobytu a jeho obyvatelé si navíc dávají dobrý pozor na to, koho si k sobě pustí, takže při příletu mě černouškové prolustrovali se stejnou důkladností jako jejich američtí kolegové při vstupu do USA. Měla jsem pozvání od tzv. rezidenta, takže jsem prošla, druhou variantou je zakoupení zájezdu od cestovní kanceláře, můžete jet i soukromě, ale doložit cestu zaplacením hotelů i trajektů. Čímpak se asi prokázal Radovan Krejčíř, který na Seychely utekl před svými maléry v Čechách? Mimochodem, díky němu se také Seychely dostaly do širšího povědomí. Ale už předtím je zpopularizovala naše playmate Jana Štefánková, která nějaký čas chodila s bývalým seychelským konzulem Ernstem Pindurem.
Tyrkysová krása
Byla jsem překvapena, že ačkoli jsou Seychely vlastně Afrika, neviděla jsem tam žádnou bídu. Už při cestě z mezinárodního letiště jsem si všimla, že všude je pořádek, nikde se nepovalují odpadky či pet lahve, jak je zvykem v jižních zemích. I proto o ostrovech každý, kdo je navštívil, mluví v superlativech. Zvědavě jsem pozorovala domorodce černé pleti, kteří vypadali naprosto spokojeně, byli čistí a nezdálo se, že by trpěli bídou. Na moji otázku, jak je to možné, jsem se dozvěděla, že nezaměstnanost je tady minimální a navíc mají Seychely nejrozvinutější sociální systém ze všech afrických států. Samozřejmě k tomu přispívá i turistický ruch – můj hostitel mi nezapomněl sdělit, že ročně navštíví ostrovy kolem dvou set tisíc lidí, což je víc než dvakrát tolik než tady žije lidí.
Bonjour, madam!
Hned první den jsme jeli na výlet po ostrově. Zajímavé je, že ostrov nelze objet ani obejít, protože na západě tomu brání strmá skalista zasahující až do vnitrozemí. Takže pobřežní silnice, která vede kolem celého ostrova, má svůj začátek i konec. Kdykoli jsem se vydala mezi lidi, byla jsem mile překvapena tím, že každý, kdo mě potkal, mě zdravil, a sice francouzsky: „Bonjour, madam!“ Je to takový milý zvyk, zdravit se, případně se poptat na to, jak se dotyčný má. A ačkoli si o lidech tmavé pleti většinou myslíme, že, obrazně řečeno, ještě lezou po stromech, Seychelané nejsou vůbec hloupí, ovládají totiž tři jazyky: vlastní kreolštinu a pak, jako pozůstatek nadvlády Evropanů, francouzštinu a samozřejmostí je angličtina. Zdravili mě francouzsky a pak už bylo na mně, abych si vybrala jazyk, ve kterém chci pokračovat. Přiznávám, že kreolština to nebyla…
Ráj pro plavce i potápěče
Na Seychely se jezdí především kvůli koupání. Oceán má skutečně tyrkysovou barvu, jak tvrdí cestovní kanceláře, které sem lákají turisty. Na pláži, kam jsem se byla párkrát vyráchat, byly k dispozici slunečníky i lehátka; jak by ne, když patřila k jednomu z místních hotelových rezortů. Ale protože jsem bílé pleti, nikomu jsem nevadila. Pláž byla dost veliká na to, aby tady o sebe lidé nezakopávali, vlastně se skoro nemuseli potkat, ani na písku, ani ve vodě. To je další obrovská výhoda Seychel. A mořská voda byla natolik čistá a křišťálově průzračná, že jsem mohla pozorovat rybky, které okolo mne plavaly. Skutečný ráj! Díky tomu, že je souostroví obklopeno mnoha korálovými útesy, libují si tady milovníci ticha pod hladinou. Potápění patří k nejoblíbenějším kratochvílím turistů, stejně jako třeba výlety za delfíny či na malé ostrůvky, které jsou proslavené jednak želvami - a pak také kokosy ve tvaru ženského klínu!
Kokosy ve tvaru ženského klína jsou opravdovou rarirou, se kterou se můžete setkat jen na Seychelách
Do města...
Pokud někdo touží po dovolené spojené s poznáváním, na Seychelách toho k vidění moc není, protože až teprve v polovině 18.století tady Francie zřídila kolonii. A tak na nějaké chrámy tady zapomeňte, v hlavním městě Victoria uvidíte sochu královny Viktorie a zmenšeninu Big Benu (dnes jsou Seychely republikou v rámci Britského společenství národů), pak Chrám neposkvrněného početí a jediný hinduistický chrám v celém souostroví, které má ale opodstatnění, protože zde žije poměrně dost Indů. A nakonec jsem se vydala, kam jinam než na trh! Oproti jiným je poměrně malý a prodává se tady především ovoce, zelenina, ryby a koření. A nějaké ty cetky pro turisty. Nijak zvlášť draho tady není, většina zboží – a tím myslím i v klasickém obchodě – je tak 1,5x dražší než u nás. Kromě ryb, které jsouna trhu denně čerstvé.
...a do džungle
Na ostrově Mahé je možné zažít i nefalšovanou džungli, kterou projdete v pohodě ani ne za den. První cesta, kterou jsem objevila, vede až na vrchol druhé nejvyšší hory Morne Blanc, vysoké asi 700 m, a tak jsem na ni hbitě vylezla. Putování džunglí mě natolik uchvátilo, že jsem se následující dny šplhala do kopců. K dispozici jsem měla kromě všelijakých pěšin i dvě vyznačené trasy: Casse Dent Nature Trail a Mare Aux Cochons Nature Trail, které jsou součástí národního parku Morne. Většinou jsem na svých cestách nepotkala živáčka a mnozí se mne po návratu domů ptali: „A to ses nebála? Sama?“ Kdepak! Výhodou seychelské džungle totiž je to, že tady nežijí žádní nebezpeční savci ani jedovatí hadi, takže se není čeho bát. A když už mě džungle omrzela, běžela jsem se vykoupat do tyrkysového moře. Ano, Seychely jsou opravdový ráj na Zemi.
Zdroj: www.iglanc.cz
