Když poprchává, vy pozorujete šedé nebe slévající se v dálce s oceánem, přitom sedíte v horké vířivce a pod vámi tiše ubíhá hloubka Atlantiku - právě v ten moment vám přijde všechno na světě najednou tak neskutečně možné. I našetřit si na plavbu lodí z Hamburku do New Yorku!
NE LETADLEM, ALE PO VODĚ
Než se vydáváme na cestu, stejnou, jako v roce 1892 podnikl skladatel Antonín Dvořák s rodinou, stále dokola dostáváme dvě otázky, o jejichž odpovědích se snažíme nepochybovat: „Ne, na lodi takové velikosti není možné trpět mořskou nemocí, a ne, nebojíme se, že nás čeká osud jako kdysi Titanic…“ Když pak na vlastní oči spatříme v současnosti největší zaoceánskou loď (neplést si s lodí výletní!), nezmůžeme se na slovo. Je důstojně obrovská! Obrovsky nádherná… Na délku má skoro 350 metrů, na šířku víc než 40 a do nebe se tyčí hrdě jako činžovní dům.
Queen Mary 2 kotví v německém Hamburku a místní velkolepé plavidlo obdivují. Proto jim nikdy neunikne, když se zase objeví na Labi u čtvrti HafenCity. Řeku lemují tisíce nadšených lidí, mávají vlaječkami, ohňostroj střídá slavnostní salva, na přeplněném pontonu pod vykřičenou čtvrtí Saint Pauli hraje hamburská filharmonie britskou hymnu a na menších motorových člunech i jachtách, které naši zaoceánskou krásku doprovázejí, probíhají večírky. Queen Mary 2 pomalu opouští město, loučí se několika mocnými zvuky lodní sirény, která je podle všeho slyšitelná až do vzdálenosti deseti mil. Stmívá se, máme zalehlé uši, usrkáváme šampaňské a plujeme vstříc Severnímu moři…
KDYŽ SNÍDANI, TAK DO PEŘIN
Plavba do britského Southamptonu trvá dva dny. Míjíme tankery, do výšky naložené kontejnerové lodě i osamocené ropné plošiny a společně s dalšími dvěma a půl tisíci pasažéry se snažíme co nejrychleji přijít na chuť životu na lodi. Těžké to není… A mimoto také postupně zjišťujeme, co hledat na které palubě. Celkem jich má Queen Mary 2 třináct a kromě toho, že každý den vyrážíme na koncert, do lodního kina nebo divadla, navštěvujeme také knihovnu, bazén, vypereme si v prádelně i zavítáme na kurzy společenských tanců. Ty lze několikrát během plavby zužitkovat, při plesu a maškarním bálu.
Nejvyšší paluba je určená sportování, někdy ale není přístupná kvůli větru. Když totiž ocelové lodní šrouby zaberou naplno, Queen Mary 2 dokáže rozrážet vlny i padesátikilometrovou rychlostí. Ovšem neděste se, během plavby není nic pro pasažéry povinné - kromě bezpečnostního cvičení.
Nechce se vám oblékat do společenských šatů a saka, jak velí etiketa největší, luxusní tříposchoďové, restaurace na palubě? Pak se jděte najíst do bufetu King Court na sedmém podlaží. Sice vás nikdo neobslouží, ale zase si můžete přidat, a to kolikrát je vám libo a třeba o půlnoci. Nemáte chuť vylézat z kajuty? Ani to vlastně nemusíte, snídaně do postele je servírována bez příplatku - jen si musíte večer předem objednat, v kolik hodin a s čím na podnosech vás mají na druhý den budit.
ŠIRÝM OCEÁNEM SMĚR NOVÝ SVĚT
Po jednodenní zastávce v kdysi snad půvabném, dnes lehce omšelém přístavu Southampton Queen Mary 2 definitivně opouští bezpečné vody a vyráží na cestu přes oceán. Dny na palubě ubíhají pomalu a ve sladkém nicnedělání. S každým ránem se budíme o hodinu dřív, časový rozdíl nám tu dávkují. Naším čtivem jsou lodní noviny, vycházejí anglicky a německy, sledujeme televizní kanál, který informuje, co se kde na lodi děje - a že toho není málo. Na jednom programu se vysílají fotky z naší plavby, ovšem daleko víc mě zaujmou snímky nejvěrnějších pasažérů rejdařské společnosti Cunard - většina z nich je opálená, pochází z Floridy a strávila v posledních letech dlouhé měsíce na palubách jedné ze tří zaoceánských lodí.
Vedle Queen Mary 2 si totiž plavbu lze rezervovat i na Queen Elizabeth nebo Queen Victorii. Ne všechny jejich trasy spojují jen německý Hamburk se Severní Amerikou, lodě vyrážejí také na cesty kolem Evropy, Kanady i celého světa.
A DÁME SI PUMPRNIKL!
Zorientovat se na palubě zvládáme za prvních pár dní. Nejdůležitější informace získáváme stejně ve vířivce, kde potkáváme obchodnici s uměním ze skotského Glasgowa i nádherně zrzavou paní původem z Irska, která zaoceánskou plavbu absolvuje společně s maminkou, která ve třetí třídě kdysi prchala z rodné země za lepším životem. Postupem času se nám tak jeví jako největší problém vybrat si z jídelního lístku. Ne všechna jídla totiž známe…
Francouzské tousty nebo ratatouille dáváme s elegancí, ovšem trochu přemáhání nás stojí dojíst to, co jsme si objednali, když si jako vyvrcholení opulentní snídaně poroučíme pumprnikl. Krásné slovo, že? Ovšem číšník s chápavým pohledem odejde, aby vzápětí dorazil zpět se stříbrným podnosem, na kterém leží jediný bílý talířek a na něm dva plátky žitného chleba s jemně nakyslou chutí. Sníme ho, ale stojí nás to po všech těch dobrotách, rozpečených croissantech a lívanečkách, dost úsilí…
RÁNO NAD NEW YORKEM
Poslední den na otevřeném oceánu je cestujícím během dopoledního hlášení kapitánem doporučeno nařídit si budík na čtvrtou ranní. Proč tak brzo? V ten čas totiž loď míjí slavnou sochu Svobody. Sice ji jen tušíte kdesi v dálce v mlze, ale je tam! A pak to přijde, velkoměsto v oparu brzkého světla, nízká oblaka halí vršky mrakodrapů, všechno je tak velké, a přece klidné. Ticho před bouří dalšího perného dne. Queen Mary 2 se blíží k Manhattanu. Míjíme první oranžové přívozy, bójky s klimbajícími zvonci, stáčíme se k přístavnímu molu.
Zaoceánská kráska po devíti dnech na cestě kotví. Plni očekávání snídáme, vzrušením nemůžeme v klidu ani sedět, dobalujeme kufry a procházíme imigračními kontrolami. A pak jsme najednou zase na souši - zničehonic země! Kolem nás stovky taxíků, do jednoho z nich nasedáme a vyrážíme směr centrum metropole. Ještě věnujeme poslední pohled Queen Mary 2 a v duchu si řekneme: „Snad na shledanou!“ Musíme rychle, v pár vteřinách totiž mizíme v nepřehledném termitišti velkoměsta…
Zdroj: časopis Glanc