Nedávná tragédie v Egyptě zaplavila celý internet. Na třiadvacetiletého mladíka smrtelně zaútočil žralok tygří, největší padouch v oceánu, kterého nezastaví ani želví krunýř. Přesně kvůli takovým nehodám existují lidé, kteří nevkročí do moře, kde číhá bestie. Agresivní, zákeřný, nebezpečný a lidožravý predátor, jehož posláním je sežrat co nejvíc turistů. Žralok, kterého máme v hlavě, však neexistuje. Stvořil ho Hollywood a média, ne příroda.
Bitva lidí a žraloků vrcholí
Myslíme si, že by nám bez nich bylo lépe. Připlavou z hlubin mořského dna a mohou nás sežrat zaživa. Jsou jako existující noční můra. Říkáme si: „Dobře mu tak, nezaslouží si nic jiného, než skončit v polévce.” Pravděpodobnost, že vás smrtelně napadne žralok, je nižší, než že vyhrajete v loterii. O napadení žralokem si přečtete vždycky, snad žádnému zvířeti není věnováno tolik pozornosti. Fakta jsou ovšem taková, že výskyt smrtelných útoků žraloků je 1 z 3 748 067. Zato nadměrný rybolov snížil jejich populaci o 60-70 %. Je to srovnatelné s kácením deštného pralesa.
Miliony ploutví na polévku
Každý Asiat vám řekne, že dát příteli žraločí polévku k večeři je prestiž. Je to delikatesa s kulturní hodnotou. Na mučení zvířat ale nic kulturního není. Ročně zavraždíme asi 70 milionů žraloků. Odřežeme z nich ploutve a zbytek zahodíme, i když se maso dá stále použít. Znehybnělý žralok se potopí na dno, kde se udusí nebo ho sežerou jiní žraloci. Většině z nás to bude jedno. Věříme, že si to jako tvor kvůli své pověsti zaslouží a přitom si neuvědomujeme, jak zásadní roli hraje v udržení ekosystému.
Lidské maso mu nechutná
O žralocích koluje mnoho mýtů a fám, které se vyvrací těžko. Nejznámější personou v této oblasti byl biolog Erich Ritter, přezdívaný našeptávač žraloků. Ten už od 80. let zkoumal tyto obávané tvory, mapoval jejich řeč těla a hledal příčiny, co je k útoku vede. V rámci své dlouholeté praxe už mnoho mýtů vyvrátil. Některé z nich si připomeneme.
1. Žraloky přitahuje lidská krev. Je vědecky prokázáno, že žralok nepozná člověka podle krve. Lidskou krev necítí na kilometry daleko, žraloky vaše krvácení nepřiláká, protože oni naši evoluci neprožili. Lidská krev jim nic neříká, nevyvolává v nich žádné pocity.
2. Jsou hloupí. Žraloci se učí podobně jako laboratorní krysy a ty se učí velmi rychle. Nemají malý mozeček, poměr jeho velikosti ke zbytku těla je srovnatelný se savci.
3. Surfaře si pletou s tuleni. Žraloka láká potrava, co už zná a má chuťové preference stejně jako my. Když žralok bílý kousne surfaře, je to proto, že neví, co surfař je. Ochutná a dojde k tomu tehdy, kdy jeho ostatní smysly nestačí k identifikaci objektu. Chuťové pohárky má v tlamě, proto musí pro ochutnání kousnout, ale moc dobře ví, že nekouše do tuleně.
4. Přitahují je žluté ploutve. Aby tomu tak bylo, musela by se na jeho jídelníčku vyskytovat velká žlutá ryba. Žádná taková ale není. Je to stejné jako s oranžovými vestami, těch se prý naopak bojí. V tom případě by ale musela existovat oranžová ryba, která je loví.
5. Žerou lidi pro zábavu. Lidské maso jim nechutná, tak proč by ho jedli. Narozdíl od člověka se žralok krmí jedině, když má hlad. Kousne obvykle ze zvědavosti, proto většina útoků žraloka na člověka skončí jen u toho. Jen opravdu hodně velcí žraloci dokážou sežrat člověka, nalezené končetiny v jejich útrobách obvykle patřily lidem, co už byli mrtví a díky svojí velikosti části spolknul spíš mimoděk.
Na mladíka v Egyptě zaútočil žralok tygří. Nejobávanější padouch moří.
Bez žraloků není život
V každém moři majestátně proplouvají, aby zajistili rovnováhu. Jsou predátory moří, kontrolují počty ryb na útesech i u písčitého dna. Jsou jako policisté a změna v populaci jednoho živočicha ovlivní další. Když budeme pokračovat stejným tempem, bude jich málo na udržení ekosystému. Pokud vymřou, stavy některých ryb se zvýší, čímž vymře jejich potrava, a tak dál.
Rudé moře bylo žraloků kdysi plné, dnes na mnoha místech nejsou žádné ryby ani žraloci. Jejich likvidace už vedla ke zničení mnoha živoucích prostředí a další trpí. Následky má i rybolov, kdy jim často bereme základní potravu a oni musí plavat jinam, kde tamní ekosystém naruší. Rovnováha je pro zdraví oceánů zásadní a přímo nás ovlivňuje.
Žraloky čeká temná budoucnost. Nesnášíme je a v moři nám překáží. Podle Ericha Rittera už ale na jejich záchranu není za pět dvanáct, dvanáctá totiž udeřila a ani kvóty již nepomohou. Příliš času na rozmýšlení už proto není a jestliže například teď vyhlásíme moratorium na lov žraloků, nepoznáme změnu dalších 10 až 15 let.
Jak se zachovat při střetu se žralokem
Těžko se s tímto tvrzením ztotožňuje, ale nebezpečný žralok prý neexistuje, nebezpečné mohou být situace, které sami pod vodou vytváříme. Ne všechno můžeme při střetu se žralokem jako jedinec ovlivnit, ale pokud k tomu dojde, je podle výzkumů důležité:
- Zaujmout vertikální pozici pod vodou nebo na hladině a co nejméně pohybovat nohama. Žraloci totiž porovnávají naše chování s tím, co znají a tlakové vlny naznačují, že se jedná o nějakou ocasní ploutev, kterou budou chtít prozkoumat. V některých případech i zabitím.
- Žralokovi stále věnujte pozornost. Otáčejte se k němu. Hra na mrtvého nepomůže. Stálý pohled z očí do očí je nejlepší záruka, že nepřiplave blíž. Stane se tak v případě, že je jeho strach menší než zvědavost.
- Buďte pořád ve střehu. Když se přiblíží na dosah ruky, naveďte ho, případně postrčte kolem sebe nebo od sebe. Když to nezabere, pohybujte se proti němu. Na lidi nejsou zvyklí, neznají vás a budou vás tedy považovat za predátora.
- Jemně se dotkněte jeho žaber, když ani to nezabere. Tento signál pochopí, protože když se jeden žralok snaží napadnout druhého, útočí hlavně na žábry. Další citlivá místa jsou čumák a oči.
Zdroj: iGlanc.cz, Let's Talk Sharks
