Bali není zrovna malý ostrůvek. Když se chcete dostat z jihu na sever, počítejte s několika hodinami na cestě. Ještě větší dobrodružství to je, pokud převážíte po vzoru místňáků všechna svá zavazadla na skútru. Připočtěte k tomu množství prudkých kopců, nesnesitelné horko kolem poledne, zdřevěnělé půlky a končetiny, jelikož se nemůžete hnout, nevyzpytatelné díry na silnici, občas nějaký ten pes či slepice a víc vás děsit nebudu. Dovolená na Bali může mít hodně podob. Někomu bude ke štěstí stačit to, že s sebou každé ráno plácne na pláž a večer zajde na drink do beach clubu. Ne každý má potřebu všechno poznávat a přesouvat se z místa na místo jako nomád, ale k našim dovoleným tohle zkrátka patří. Nedá se do jednoho článku shrnout, co všechno jsme viděli. Také dost záleží, jakýma očima se na to díváte. Ale kdybych měla svůj deník z Bali, první kapitola by začínala takto…
Jih patří surfařům a západům slunce
Naši jízdu jsme započali na jihu Bali a také jsme ji tu skončili. Strávili jsme zde nejvíc času a z celého ostrova byl našemu srdci místní vibe nejblíž. Jsou tu pěkné pláže plné surfařů, příjemné kavárny, dobré restaurace i warungy. Máte hlad, žízeň, chcete jen tak posedět a koukat na ruch v ulicích? Nic není problém. Skvěle tu funguje donášková a taxi služba Grab a Gojek. Klidně si objednejte večer pizzu, dovezou vám ji až na hotel. Je tu všechno a vždy dostupné.
Kdybych měla doporučit konkrétní pláže, nám se líbilo na Melasti Beach, Green Bowl Beach, Gunung Payung Beach nebo Dreamland Beach. Je tu také Padang Padang Beach, známá z filmu Jíst, meditovat, milovat s Julií Roberts. Dobře se tam učí surfovat začátečníkům a občas se stane, že k vám jen tak připlave želva. Suluban Beach je zase ukrytá mezi skalami a je velký rozdíl, zda se sem vydáte za odlivu nebo přílivu. Někde platíte vstup dobrovolný, jinde je to v řádech desítek korun.
Pokud si ujíždíte na západech slunce, tady se jich nabažíte dosyta. Ani nespočítám, kolikrát jsme se na západ byli podívat právě nedaleko Suluban Beach. Za skrytý poklad bych označila asi Karang Boma Cliff, kde jsme se ocitli úplnou náhodou. Na útesu je totiž pojízdný stánek s občerstvením a kluci, co jej provozují, tu mají i deky, deštníky a puštěnou hudbu. Ale pozor na věci, pobíhají tu zvědavé opice. Barvičky na západ jsme měli krásné i na Balangan Beach, kde si rovněž můžete za směšnou částku půjčit surf, ale je tu hodně kamenů, a ještě lepší výhled budete mít z útesu, kde se často pořádají svatby. Shodou okolností tu svatbu měla moje kamarádka. Nevím, jak to máte vy, ale když si tak sedím na písku, poslouchám šumící vlny, hltám očima poslední sluneční paprsky a k tomu v ruce vychlazené pivo, nic víc zrovna ke štěstí nepotřebuju.
Za jógou a meditací do Ubudu
Bukit (jižní část ostrova) je rájem surfařů, Ubud je ideální pro ty, co chtějí meditovat a chodit na jógu, nebo se u toho chtějí alespoň fotit a tvářit se osvíceně. Představovala jsem si tu méně lidí, což jsem rychle vzala zpět, ale na druhou stranu je tu přece jen víc zeleně a dokonce i pár pěkných procházek, jako Sari Organic Walk nebo Sweet Orange Walk. Celkově tu lidé chodí o něco víc. Bali jinak moc procházkové není, protože většina ulic zkrátka postrádá chodník, a ani se vám nechce procházet, zatímco kolem vás sviští jeden skútr za druhým a dýcháte prach spolu s motorovými výpary.
Populární atrakcí této lokality je Monkey Forest. Máte rádi opičky? Pak si jich užijete. Jen se nenechte oklamat jejich roztomilým vzezřením. V jednu chvíli jsem měla opravdu nahnáno. Prostě si sedím, otočím se a zírá na mě opice s vyceněnými zuby. Jak mě chytila za triko, to už jsem vykřikla a představovala si, že do mě zakousne špičáky. No naštěstí mi spíš jen pohrozila. Kromě opičáků máte na dosah také vodopády, kterých je na Bali opravdu hodně. Doporučuju vodopád Tibumana, kde se i vykoupete, stejně jako v nedalekém Taman Sari. Populární je Kanto Lampo, ale je spíš tak na fotku mezi hromadou dalších lidí a můžete jet zase pryč.
Procházka mezi rýžovými políčky v Ubudu.
Nemůžu opomenout zmínit ani místní nejpopulárnější rýžové terasy Tegallalang, kam musíte přijet hodně brzy ráno, pokud si je chcete vychutnat bez davů turistů, kterým se snažíme na svých cestách co nejvíc vyhýbat. To se nám dobře podařilo na rýžových polích Jatiluwih. Ty už jsou trošku z ruky, ale výhledy se mi tu líbily mnohem víc.
V horách jsme poprvé vytáhli mikinu
Z Ubudu jsme pokračovali na sever, kde jsme strávili čtyři noci v miniaturních chatičkách, které se nacházely 1700 m. n. m. Bylo to znát. Poprvé od příletu jsme vytáhli mikiny a tepláky. Žádný bazén, společné sprchy, hodně komárů a další havěti, ale co byste chtěli za 250 korun na noc. Nicméně byl z kempu krásný výhled na hory a moře, který často křižovaly mraky líně valící se přes kopečky a skvěle jim tu fungoval internet, takže jsem mohla bez problémů pracovat.
Když jsem zrovna nepracovala, objížděli jsme jedny z nejkrásnějších vodopádů na Bali. Jak nám potvrdila i místní slečna, když vodopády, tak musíte na sever. Nejvyšší na celém ostrově je vodopád Sekumpul, měří 100 metrů. Za návštěvu stojí i Aling-Aling, mohutný Nungnung nebo Leke Leke, kde byl tedy i nejdražší vstup 50 tisíc rupií na osobu.
Ve volné chvíli jsme se byli podívat i na Lovina Beach, která je proslulá tím, že na ni připlouvají delfíni. Voda je zde teplá jako kafe a hladina moře klidná. Co už jsme nestihli, tak navštívit hinduistický chrám na jezeře Ulun Danu Beratan Temple a Ghost Palace, což je opuštěný hotel z 90. let. Takový urbex na Bali, kam moc turistů nemíří. I když, asi bychom tato místa stihli, jenže hodinové přejížděčky na skútru v horách nám upřímně daly zabrat a potřebovali jsme trochu ubrat.
Sekumpul, nejvyšší vodopád na Bali.
Šnorchlujete? Pak musíte na východ
Já prostě miluju šnorchlování, a jelikož je nejlepší šnorchlování na východě, další zastávka byla jasná. Mezi pět nejlepších spotů patří Amed Beach, kam připlouvají mořské želvy. Na Lipah Beach je zase hodně korálů a rybiček, a dobrá viditelnost i večer. Nejlepší, klidná a čistá voda je v Jemeluk Bay, kde je i malý podmořský chrám. Potom pro objevitele Japanese Shipwreck v zátoce Banyuning, japonský vrak lodi jen pár metrů pod vodou a Tulamben Shipwreck, válečný vrak USAT Liberty, ale ten je trochu dál od břehu.
Jak jste si mohli všimnout, chrámů a těch typicky turistických atrakcí jsme na Bali moc nenavštívili a v chrámu Lempuyang, s působivou ”nebeskou bránou” a výhledem na sopku Agung, jsme si připomněli proč. Těšila jsem se na rozlehlý komplex chrámů. Místo toho jsem viděla jedno malé náměstíčko, které jsme prošli za pět minut a na onu fotku v nebeské bráně se tady čeká klidně i dvě hodiny. My jsme nečekali a rychle utekli pryč, ale kamarád měl takhle pořadové číslo 600, zatímco se fotily turistky s číslem 300. O moc raději bych se znovu vypravila na vyhlídku Lahangan Sweet, kde se do mě opět pustila zima, ale výhled na vysoké kopce a ohromný Agung jako na dlani mě zahříval u srdce. Mimochodem, i tady je nově zbudovaná verze nebeské brány se sopkou v pozadí a vyfotíte se tu bez hodinového čekání. Tedy možná jen do té doby, než se to rozkřikne.
Zdroj: iGlanc.cz
