Do čtveřice dobrého i zlého
Vrátím se na samý počátek naší dovolené, protože to byla jedna pohroma za druhou. Začalo to zpožděným letem, takže jsme nestihli přestup a jednodenní cesta se protáhla na dva dny. Po zmatcích s odbavením mi naštěstí přiletělo zavazadlo, i když totálně roztřískané. Do třetice jsem si hned první týden dovolené zlomila malíček na pravé noze, načež jsem díky pojistné události v zjistila, že mám chybu v datu cestovního pojištění, a tudíž nejsem pojištěná. A nebyla jsem pojištěná ani v den ošetření v nemocnici, protože mi pojištění vypršelo den předtím. Až jsem si vážně říkala, co mi tím vším chceš moje milé Bali naznačit? Možná si nejsme souzeni, i když nedá se říct, že by se mi tady nelíbilo.
Člověk tady k životu skoro nic nepotřebuje
Odletěli jsme ze zasněženého Česka a skončili na ostrově, kde se teplota stabilně drží na třiceti stupních. To teplo je parádní, ačkoliv v poledne to bylo někdy na infarkt, ale zase skoro nic nepotřebujete. Mikinu jsme za celou dovolenou vytáhli jednou, když jsme se ubytovali vysoko v horách. Neřešíte bundu, zimu, kalhoty, teplé obutí. Stačí vám kraťasy, tílko, plavky a hromada opalovacího krému.
Všichni se usmívají
Do hlavy místňákům nevidím, ale všichni se na vás smějí. Zamávají, pozdraví, a když vidí, že jste ztracení, zeptají se a hned pomůžou. Rohlík na tváři mají i turisti. Kolikrát jsme se na sebe usmály s cizí ženou, to se vám v Čechách jen tak nestane.
Nadužívání vitamínu D
Bude to tím sluníčkem, mořem a celkově pohodou, která tu panuje. Venku trávíte hodně času, protože až na vydatné slejváky v dešťové sezoně je tu pořád hezké počasí, takže není důvod se schovávat. Jste pořád na vzduchu a na denním světle, což je zdravé a lidi z toho mají lepší náladu. Neustálé sluníčko má jednu obrovskou nevýhodu, sedadlo skútru se rychle rozpálí a je to jak sednout si na žhavou plotnu.
Levné jídlo a šťavnaté ovoce
Dříve bylo na Bali levněji, ale i tak se tu stále dá najíst ve dvou lidech za stovku včetně pití, když víte kam. Zároveň není problém za snídani nechat pětikilo. Moderní bistra tady rostou jak houby po dešti a influenceři je s oblibou živí. K snídani tu na každém rohu seženete smoothie bowls a největším hitem je nepochybně růžové dračí ovoce, které jsem tu koupila kus za dvacet korun.
Pro surfaře ráj, pro potápěče jakbysmet
Na Bali se jezdí asi víc surfovat, než potápět, ale najdete tu obojí a je z čeho vybírat. Pláže jsou většinou písčité, hodně jich má černý písek. Většinu dní mířily mé kroky ráno rovnou do bazénu, a když jsme nebyli v bazénu, byli jsme v moři. Tohle mi tady obrovsky chybí, sůl ve vlasech a kokos do ruky.
Odpadky a smrad
Na druhou stranu, jestli vám občas přijde, že to u nás ve městě smrdí, co teprve tady, když Balijci začnou pálit odpadky. Nevím jak ve zbytku Indonésie, ale na Bali jsou odpadky problém. Co doslouží, to zahodí. Dokážou denně zametat spadané listí u silnice, ale že je hned vedle kopec bordelu, to jim nevadí. Odpadkový koš je vzácnost, popelnice na různé druhy odpadu jakbysmet. Bylo nám řečeno, že místní nechtějí za svoz odpadu platit. Raději všechno spálí. Ty jejich ohníčky, občas se táhne smradlavý dým napříč celou ulicí. Pálí všechno a všude, což dojem z ostrova bohů značně kazí. Čichat výpary z hořících plastů a dalšího neznámého harampádí, na to si člověk zvykat nechce.
Všude se toulají psi
Jako pejskaři jsme tohle těžce nesli. Psi jsou všude. Na pláži, u silnice, v restauracích, v přírodě. Většinou hubení a viditelně poznamenaní životem na ulici. Naštěstí jsou většinou dost chytří na to, aby neskákali pod kola skútru. Občas jsme některému dali v horku napít, jindy najíst, na odlehlejších místech naháněli hrůzu, ale větší problémy dělaly nevyzpytatelné opice.
Chyběly mi procházky
Na Bali se neprochází. Není kde, protože tu většinou nejsou chodníky, anebo jsou v příšerném stavu. Ani v přírodě a po památkách to na dlouhé procházky není, parkoviště jsou co nejblíž cíli a někde nám dokonce vnutili za poplatek bus pro turisty, pěšky nás jít nenechali. Když už je někde chodník obklopený zelení, je z toho turistická senzace. Abych řekla pravdu, příroda nás například v porovnání s Madeirou trochu zklamala. Tam je to hezké všude, tady musíte hezká místa hledat.
Všude se staví
Na Bali je každým rokem víc a víc turistů a všude se staví další hotely a restaurace. Ani odlehlá místa nejsou většinou úplně odlehlá. Pro místní je turismus důležitá obživa, proto i ceny pomalu stoupají. Tímhle tempem z přírody za chvíli moc nezbyde.
Šílená doprava
S náporem turistů souvisí i šílená doprava, všichni a všude jezdí na skútru. Předjíždí se ze všech stran a úplně nejlepší je, když úzkou silnici zacpe velké auto. Nemluvě o tom, že silnice na Bali nemají krajnice, zato jsou plné děr. Cesta na pár kilometrů se díky tomu všemu umí pěkně protáhnout.
Zdroj: iGlanc.cz
