Vzdálenosti v Lisabonu nejsou velké, a tak je nejlepší poznávat ho pěšky. Komu se chodit nechce, může se vozit tramvají, a ne jen tak ledajakou! Turisticky proslulá je zejména linka číslo 28, která vás přiblíží na jednu z nejvýše položených památek města – hrad Castelo de Sao Jorge. Stařičká žlutá tramvaj divoce stoupá a klesá těmi nejužšími uličkami, jaké si vůbec dokážete představit. Coby cestující jste od některých domečků vzdáleni sotva pár centimetrů. Z vlastní zkušenosti proto doporučuji příliš se nevyklánět z oken. Mohl by to odnést nejen váš fotoaparát, ale i vaše tělo.
OPRAVDU LISABON?
S názvem Lisabon zde moc nepochodíte. Jak mě místní poučili hned první hodinu mého pobytu, hlavní město Portugalska se jmenuje „Lišboa“ a jeden z nejslavnějších Portugalců „Vašku da Gama“. Po slavném mořeplavci je tady pojmenované kdeco – od nábřeží až po nákupní centrum, takže správnou výslovnost jeho jména se vyplatí si zapamatovat.
Město zažilo velký rozkvět ve středověku, kdy byla díky portugalským lodím objevena řada afrických a asijských zemí, z nichž se zpátky do Evropy přiváželo orientální zboží a hlavně koření. Město neskutečně bohatlo a mohlo si dovolit stavět pohádkové paláce, katedrály a kláštery. Dokladem budiž třeba Casa dos Bicos (Diamantový dům) ze 16. století, který stojí ve čtvrti Alfama. Fasádu má z kamenů otesaných do tvarů pyramidy a v každé špičce věže byl kdysi zasazen pravý diamant. Mimochodem, čtvrť Alfama je jedním z mála míst v Lisabonu, které přežilo apokalyptické zemětřesení, jež v roce 1755 téměř vymazalo město z mapy.
Většina obyvatel Alfamy jsou drobní prodejci a rybáři, a tak je tato čtvrť jedním velkým tržištěm. Za centrum Lisabonu je však považováno jiné místo – náměstí Praça Dom Pedro IV., kterému ovšem nikdo neřekne jinak než Rossio. Odtud je to už jen pár kroků do čtvrti Baixa k proslulé turistické atrakci Elevator Santa de Justa. Výtah, kterým se dostanete z Baixa do horního „patra“ Lisabonu, čtvrti Bairro Alto, navrhl jeden ze žáků Gustava Eiffela a kromě rychlé přepravy nabízí parádní výhled na město.
Coby milovnice amerického San Franciska se nemohu nezmínit o lisabonské variaci Golden Gate Bridge. Most pojmenovaný 25. dubna se svému sanfranciskému kolegovi neuvěřitelně podobá. Chybí mu akorát proslulé sanfranciské mlhy, v nichž se Golden Gate pravidelně topí (štve tím fotografy z celého světa). Lisabonský most 25. dubna je dvoupatrový – v prvním patře vede silnice, v druhém železnice. Zjevná podoba s americkým bratrem je zapříčiněna tím, že se na stavbě podílela stejná firma jako na mladším americkém sourozenci.
DO BELÉMU NA SLADKOSTI
Ovšem nejen v centru Lisabonu se nacházejí místa, která při jeho návštěvě prostě nesmíte vynechat. Tou první je čtvrť Belém. Její dominantou je klášter svatého Jeronýma ze 16. století a Belémská věž, jež měla město chránit před nájezdy barbarů. Určitě se zajděte podívat i do cukrárny Antiga Cofeitaria de Belém, kde od roku 1837 dělají tradiční lisabonskou dobrotu – pastéis de Belém, což jsou košíčky vyrobené z listového těsta a plněné vanilkovým pudinkem.
A propos, když jsme u jídla, to je v Portugalsku velké téma. Nejvíc se hoduje večer, pro nás Čechy tedy spíš v noci, kdy se lisabonské ulice ponoří do tmy a v barech a hospůdkách se rozsvítí lampy. V tuto dobu budou omámené nejen vaše chuťové, ale i sluchové smysly. Vaše uši totiž zasáhnou teskné písně – fado, jež k Portugalsku patří stejně neodmyslitelně jako flamenco k sousednímu Španělsku.
Co se týká jídla, menu dominují čerstvé ryby a mořské plody upravené na desítky způsobů. Národním jídlem je treska, kterou prý Portugalci umějí upravovat na tři sta šedesát pět způsobů. Výborně si pochutnáte i na polévkách, k nimž dostanete spoustu vynikajícího čerstvého bílého chleba pao. Jí se pomalu, v klidu a hojně. A poté se míří do baru. Nejpopulárnější jsou ty, které vznikly z bývalých doků v lisabonském přístavu.
V Lisabonu jsem si nenechala ujít ani Park národů v bývalé průmyslové části města, která prošla modernizací u příležitosti výstavy EXPO 1998. Příjemně se tady nejen nakupuje, ale hlavně odpočívá. Areál můžete obdivovat z lanovky či ze sedla kola nebo se jím lze projíždět na inlajnech. Anebo si můžete jen tak sednout na některou z desítek zahrádek a poslouchat šplouchající řeku Tejo. Je tak široká, že svým ústím připomíná moře. V Parku národů navíc najdete úžasné Oceanárium. Nejsem zrovna příznivkyní umělých akvárií, ale tohle mě nadchlo.
Zdroj: časopis Glanc, autorka článku Lisabon procestovala
