Výpravu na východní Moravu začínáme ve Zlíně. Městě, které je kromě Tomáše Bati spojené třeba i s filmovými ateliéry (které založil Baťa, aby měl kde točit reklamy na své boty), jedinečnou architekturou (kterou měl na svědomí Baťa)... Dobře, na jméno Baťa zde narazíte na každém kroku. Za současnou podobu města může totiž právě on. A velkolepost jeho (nejen) urbanistického projektu bere i nyní, bezmála po sto letech, dech.
Baťově továrně ve Zlíně pomohla první světová válka, během níž firma dodávala obuv rakouské armádě. Díky tomu se do města přistěhovalo mnoho obyvatel, především z chudého Valašska, ale i ze Slovácka, Hané a dalších oblastí Československa. Mimochodem, Baťa nabídl zaměstnancům plat, který byl tehdy o třetinu vyšší než evropský průměr a muž z něj uživil nejen celou svou rodinu, ale i rodiče. Plat navíc chodil zaměstnancům na účet, kde se peníze úročily 10 %. K tomu si připočtěte, že zaměstnanci dostávali vlastní bydlení, mnozí z nich se tak poprvé setkali třeba se splachovacím záchodem a tekoucí vodou. Za to samozřejmě Baťa vyžadoval odpovídající pracovní nasazení.
Baťa pozval do Zlína renomované architekty, včetně Le Corbusiera, a město se změnilo v aglomeraci plnou funkcionalistické architektury. A když po tragické smrti Tomáše převzal impérium jeho polorodný bratr Jan Antonín, rozvoj města i firmy pokračoval ještě vyšším tempem. Nejznámější stavbou z té doby je 77,5 m vysoký mrakodrap, takzvaná Jednadvacítka. Dokončený byl v roce 1938 a stavěl se dva roky. Šlo tehdy o druhou nejvyšší moderní budovu v Evropě. Už tenkrát v ní nechyběla centrální klimatizace a známá je zejména „pojízdná“ ředitelská kancelář v jednom z výtahů.
Baťova vila
Pozoruhodnou budovou ve Zlíně je i Baťova vila, jejíž projekt finalizoval architekt Jan Kotěra. Ten podle principů anglických domů navrhl v přízemí společenskou část s centrální halou a v patře obytné pokoje. Před dům přidal dva altány a pergolu, na střechu věžičku. Později na zahradě přibyly od Kotěry dva domky, pro zahradníka a pro vrátného. Mimochodem, Baťa chtěl, aby z každého pokoje v domě bylo vidět na továrnu. To se mu splnilo – s výjimkou ložnice, což si prosadila jeho manželka.
K vile patřila i zahrada navržená Františkem Thomayerem, z jeho konceptu ovšem moc nezůstalo. V 80. letech minulého století totiž zahradu rozřízla vejpůl čtyřproudá silnice, aby spojila centrum Zlína se sídlištěm. A zatímco hrůzná vylepšení z dob komunistické éry, například břízolitovou omítku nebo vyasfaltovaný dvůr, se podařilo po rekonstrukci odstranit, se silnicí toho moc nezmůžete…
Na zdraví! A na pečení!
Další den se přesouváme do Beskyd, konkrétně do Velkých Karlovic. Čeká nás pečení frgálů pod dohledem Pavly Stoklasové. Tato pekařka a cukrářka z Resortu Valachy si hned získává mé sympatie svým libozvučným valašským nářečím. A i když kuchyň není moje oblíbené místo, jakmile paní Stoklasová naši skupinku přivítá panákem slivovice, je mi jasné, že pečení frgálů mě bavit bude. A jelikož paní Stoklasová zkušeně napravuje veškerá pochybení, kterých se při přípravě frgálů dopouštím, můj frgál se nakonec povede na jedničku. Mimochodem, trikem zkušené pekařky je polít koláč v samotném finále rozehřátým máslem s cukrem, vanilkovým cukrem a rumem. A rum nezapomeňte přidat také do náplně!
Cyril, Metoděj, Jurkovič
Nadšení se mě drží i při prohlídce Luhačovic, lázeňského města propojeného s okolní přírodou. Výsledkem je jeden velký park plný minerálních pramenů a neskutečně poklidné atmosféry.
Kromě toho se Lázně Luhačovice proslavily architekturou, ať už jde o stavby Dušana Jurkoviče, který spojoval secesi s lidovou architekturou, anebo pozdně funkcionalistický areál kolonády s halou Vincentka. Funkcionalistických pokladů je ale v samotném městě celá řada, například městská plovárna nebo vícepatrové nájemné vily v Bílé čtvrti.
Výjimečný zážitek jsem měla i z prohlídky Památníku Velké Moravy – Cyrilometodějského centra ve Starém Městě. Jeho první část stojí nad základy první objevené církevní stavby z doby Velké Moravy. V nově vybudované přístavbě z roku 2022 pak můžete navštívit multimediální expozici Příběh Konstantina a Metoděje, která vás seznámí s životními osudy bratrů, kteří stáli u počátku slovanského písemnictví. Ještě hlouběji do minulosti vás poté zavede expozice Pravěk Uherskohradišťska, kde se pomocí haptické stezky přenesete do dob lovců mamutů, prvních zemědělců či kovolitců.
Návštěvu předem nevzdávejte, i když si myslíte, že nejste zrovna muzejní typy. Moderní expozice totiž zaujme nejen ty, kteří baží po vědění, ale každého, kdo si v sobě uchoval alespoň kousek dítěte.
Zdroj: časopis Glanc, Gabriela Končitíková (ředitelka Nadace Tomáše Bati)
