Hned druhý den po příjezdu mě čekala návštěva města Pag na stejnojmenném ostrově. Z pevniny se na něj dostanete přes Pažský most, který byl v 60. letech budován nejen v náročném terénu, ale musel obstát i případné bouře, které z moře směrem k ostrovu často přicházejí.
Povětrnostní podmínky obecně ovlivňují významnou měrou život na Pagu. Východní svahy jsou v podstatě pustinou, neboť je ovlivňuje vichr bóra, který vane z pevninského pohoří Velebit. Mimochodem, bóra a jugo, což je druhý ze zdejších větrů, jsou častým tématem konverzace s místními. Bóra vane směrem k moři, projevuje se nestabilními a extrémně silnými poryvy a může dosahovat rychlosti až 250 km/h.
Jugo naopak přichází z moře na pevninu a s největší razancí působí od podzimu do jara. Když je ve formě, můžete se připravit až na třítýdenní větrný maraton.
Symbióza soli a sýra
Vítr má co do činění i s produkty, které ostrov nejvíc proslavily – s mořskou solí a zdejším sýrem. Kromě toho, že se tady sůl vyrábí, se také snáší díky větru na místní pastviny a právě osolené louky dělají z pažského sýra delikatesu.
Solné bazény s pažskou solí najdete v jižní části zdejšího zálivu, v přírodní mělčině, ve které je proudění moře mimořádně slabé. Dno bazénů pokrývá přírodně vodotěsná půda a díky neustálému působení větru tak vznikly podmínky pro rychlé vypařování mořské vody a snadné těžení soli. Po zbudování moderního zařízení v 80. letech 20. století ale starý způsob výroby pozbyl svůj hospodářský význam. Následkem modernizace závodu Solana Pag se sůl dnes vyrábí zahříváním mořské vody a bazény jsou v současnosti jen památkou.
Pažská krajka
Z muzea soli se přesouváme do centra starého města Pag. Vystavěné bylo v letech 1443 až 1478 podle projektu architekta Juraje Dalmatinace. Tomu se vzorem stala stará římská města tvořená jedním centrálním náměstím, kdy dvě hlavní ulice, které přetínají střed města do kříže, jsou dostatečně široké pro dopravu zboží a materiálů, zatímco ostatní ulice jsou o polovinu užší. Záměrem takového uspořádání byla mimo jiné funkce obranná, kdy by v případě napadení města nepřítel nemohl proniknout do jeho útrob s vozy a širokými zástupy vojáků.
Na náměstí najdete i Muzeum pažské krajky, což je další významný lokální produkt. Pro její výrobu je potřeba menší, polokruhový polštářek, nakreslená předloha, jehla, bílá nit a klidné, vždy čisté ruce. Zvláštností pažské krajky je i to, že dříve neexistovaly nákresy pro výrobu, ale vzorek a způsob výroby se přenášel z generace na generaci ústním podáním a praktickou činností. Od roku 2009 je pak umění výroby krajky v Pagu na seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.
Horské safari
Národní park Paklenica v pohoří Velebit je o něco méně známý než jeho kolegové Plitvická jezera či Krka, což má tu výhodu, že zde není až tolik turistů. Každopádně je zde nádherně! A i tady se natáčel Vinnetou. K nejkrásnějším místům patří soutěska Klenac, kde 400 metrů vysoké vápencové stěny svírají z obou stran kaňon divoké říčky. Za pozornost stojí i zdejší informační centrum, které bylo před šesti lety otevřené v prostorách, které byly začátkem 50. let původně budované jako bunkr pro tehdejšího prezidenta bývalé Jugoslávie Josipa Tita.
Vstupní branou do Paklenice je Starigrad, odkud po prohlídce soutěsky vyrážíme v land roverech do nitra pohoří Velebit. Projíždíme okouzlující horskou krajinou, čas od času se zastavíme na vyhlídce, kde si s námi pohrává ostrý vítr. Součástí Velebit Safari je i oběd v jedné ze zdejších usedlostí. V domě, který nezapře svou inspiraci Itálií, hospodaří rodina, která sice před lety zkoušela život u pobřeží, ale nakonec se na samotu do hor vrátila.
Naše výprava do Velebitu končí sjezdem k pobřeží. Také tady se natáčel Vinnetou. A také zde vedla fronta během Chorvatské války za nezávislost a celá oblast byla zaminovaná. Na toto smutné období upomíná několik pamětních desek. I polorozpadlý dům u cesty, kde se, jak nám prozradil náš průvodce, narodil Luka Modrić – špičkový profesionální fotbalista a chorvatská superstar. Kvůli bojům ale musel jako malý kluk s rodinou dům opustit a už se do něj nevrátil.
Zadar: Antika i moderna
Poslední den v Chorvatsku si necháváme na prohlídku Zadaru. Z města jsem nadšená. Je mi jasné, že v sezoně, kdy uličky zaplní davy, kouzlo trochu opadne, ale o to větší radost z přítomného okamžiku mám.
Povinnou zastávkou je zdejší antické fórum. V jeho rohu najdete vysoký kamenný sloup z římských dob, který tu stojí bezmála dva tisíce let. Je zbytkem kolonády, která v období největšího rozkvětu antického Zadaru měla rozměry fotbalového hřiště. Z celé té nádhery zbyl tento jediný sloup. Později plnil funkci pranýře, u kterého byli trestáni hříšníci. Na náměstí, kde jsou torza antických památek, stojí i jeden ze symbolů města, Kostel svatého Donáta. Jeho kopule, podepřená masivními sloupy, se klene ve výšce 29 metrů. Je obdivuhodné, že něco tak monumentálního dokázali stavitelé vytvořit už v 9. století, tedy v dobách, kdy Zadar spadal pod vliv Byzantské říše.
Nejsou to ale jen památky, které vás v Zadaru nadchnou. Jednou ze zdejších rarit jsou Mořské varhany, chcete-li Morske orgulje. Postavené byly v roce 2005 a najdete je na nábřeží v historickém centru. Na první dojem zaujmou váš sluch spíš než zrak. Zvuky varhan se totiž ozývají z otvorů v kamenném chodníku a ve schodech, které se svažují k mořské hladině. Zvláštní zvuky vytváří 35 plastových píšťal, do nichž žene vzduch mořský příboj. Sedět jen tak na bělostném chodníku, koukat se na mořskou hladinu, chytat první paprsky slunce a poslouchat tu tajemnou symfonii byl pro mě silný zážitek.
Dalším výtvorem architekta Nikoly Bašiće, tvůrce Mořských varhan, je Pozdrav slunci v těsné blízkosti varhan. Kruh zasazený do chodníku o průměru 22 metrů se skládá ze 300 skleněných desek, které shromažďují sluneční energii a vytvářejí světelnou show s různobarevnými efekty. Nejvíc vynikne krátce po západu slunce, což já tentokrát nestihla. Tak příště!
Zdroj: časopis Glanc
