Alžběta alias Zea je Slovenka romského původu žijící už pár let v Praze, kterou můžete znát jako představitelku hlavní role v seriálu Jiřího Hřebejka Iveta. Do vínku dostala talentu na rozdávání. Je úspěšnou tanečnicí - díky svému nadání byla před lety vybrána do úzkého týmu na různá taneční vystoupení pro filmový festival v Cannes, kde doprovázela řadu hvězd. Na Slovensku působila i jako choreografka v tamním televizním pořadu Let’s Dance.
Se zpěvem začala později, to už byla známá jako herečka ze seriálu Panelák. Zpěv dvaatřicetiletou herečku lákal odmalička, nicméně tanec jí zaplňoval všechen volný čas. Její hlas se ale líbil tolik, že si nakonec vybudovala slušnou pěveckou kariéru, kterou nepřerušila ani jako finalistka slovenské soutěže Miss Universe ani jako modelka v Paříži či v New Yorku. Už její první album Burning Light ocenila řada kritiků s tím, že vysoko přesahuje úroveň česko-slovenského popu a že v jeho textech se najdou všichni, kdo řeší sebepochybnosti či hledání štěstí.
Vůně jako záchrana
V době, kdy měla Zea diář naplněný tak, že jí nezbýval pro samou práci skoro žádný čas na sebe samotnou ani na osobní život, se začala potýkat s úzkostmi. „Mám stále spoustu aktivit a někdy jsem už ze všeho strašně unavená. Na druhou stranu zjišťuji, že jsem i kvůli své diagnóze ADHD tak trochu závislá na stresu - když nic nedělám, jakoby bylo něco špatně,“ přiznává herečka. Jedna z věcí, která ji vytáhla z nejtěžšího období, bylo dodržování určité rutiny. „Například jsem si pravidelně chodila kupovat květiny, dělala si svoje rituály, třeba zapálení svíčky a snažila se nastavit si nějaký řád a každodenní rytmus. Tyhle kroky mě dostaly z těžkých až skoro depresivních stavů a poradil mi je můj lékař. Je to člověk na půli cesty mezi vědou a alternativní medicínou, moc mi pomohl,“ váží si odborné pomoci Zea, která dokonce na určitou dobu přestala cítit emoce.
Alžběta Ferencová alias ZEA
„Nic mi nedělalo radost, ani hudba nebo tanec a já se lekla, co má tohle být. Můj lékař mi to ale vysvětlil s tím, že když tělo prožívá něco náročného, duše ví, kdy se zastavit a dává nám možnost si tu situaci uvědomit. A postupně se vracet k vnímání a prožívání. I proto mám k vůním silný vztah, zachránily mě, byly první, které jsem začala znovu vnímat a cítit,“ vzpomíná Zea a dodává, že jí zafungovala i strava. „Nejdřív jsem si myslela, že je to blbost, ale ověřila jsem si, že jídlo má neuvěřitelný vliv na to, jak se cítíte.“
Láska k vaření
Pokud jde o jídlo, je to jedna z věcí, které dělají zpěvačce velkou radost. „Strašně ráda jím i vařím, i když na to nemám tolik času, kolik bych chtěla. Chutná mi středomořská i indická kuchyně. Miluju třeba sýr halloumi a zelený chřest,“ prozrazuje své oblíbené chutě a doplňuje, že k vaření ji přivedla maminka. „Jsme tři sestry a ona nás všechny zapojovala do péče o domov. Taky miluju vařit našim kamarádům, opečovávat a obskakovat je a trávit s nimi čas. S přítelem jsem se nedávno shodli že tohle společné bytí nám přináší stejně největší spokojenost, daleko větší, než cokoliv materiálního.“
Zpěvačka, tanečnice a herečka ZEA
Příběhy za okny
Příjemné pocity zažívá umělkyně také ve chvílích, kdy si prohlíží stránky s útulnými interiéry. „Třináct let jen vydělávám a teď se těším, že svoje úspory investuju do vlastního bydlení. Trávím dost času tím, že na Instagramu sleduju různé typy bydlení, z nichž mě nejvíc dostanou ty, co jsou propojené s velkým množstvím světla. Vyloženě mě uklidňuje, jak si někdo při zařizování umí se světlem hrát, to ve mě vyvolává až extrémní štěstí,“ svěřuje se Zea s tím, že ráda chodí po ulici a představuje si, jaké se odehrávají za okny příběhy. „Možná i proto se moje album jmenuje Burning Light - světlo je pro mě zkrátka důležité, i to v lidech,“ říká zpěvačka.
Kočovná krev
I díky svým kořenům má Zea silnou touhu cestovat. „Mám to v krvi, hodně kočuju. Toužila jsem žít v Paříži, ale francouzština pro mě byla náročná, ačkoliv se cizí jazyky učím snadno. V Praze jsem osm let, vybudovala jsem si tu svojí komunitu a je mi tady dobře. Mám přátele po celém světě, až na vyjímky pocházejí ze Slovenska. Je štěstí, když se všichni jednou za rok sejdeme,“ pochvaluje si Zea s tím, že se ale ráda potkává s kýmkoliv, kdo je pro ni inspirující a s kým se dá hezky popovídat.
Zdroj: časopis Glanc
