První setkání
V roce 1977 natočili svůj dvanáctý společný snímek. Film Zvláštní den byl oslavován diváky i kritikou. Podle některých odborníků je to vůbec nejlepší snímek slavné dvojice. Krátce po jeho uvedení do kin přijali Marcello a Sophia pozvání do americké talk show Dicka Cavetta. Tehdy jedna z nejopěvovanějších krásek světového filmu tam vzpomněla na moment, kdy dostala poprvé hlavní roli proti Marcellovi. „Jsme (filmovými) manželi asi tak dvacet let. A pamatuji si, že jsme se potkali poprvé na natáčení filmu, který točil italský režisér Alessandro Blasetti a jmenoval se Škoda, žes taková potvora. Marcello hrál taxikáře a já zlodějku.“ Pohotový Mastroianni jí v tu chvíli skočil do řeči, aby ji upozornil, že se potkali už o rok dříve, v roce 1953. „Poprvé, když jsem tě uviděl, bylo to ve studiu, točila jsi film, ve kterém jsem nehrál… Běhala tam v kraťasech. Uviděl jsem ji a řekl, kdo to je ta nádherná dívka? Bylo to ve filmu Africa sotto i mari.“
Sophia Loren...
...se narodila jako Sophia Scicolone 20. září 1934 v Římě. Již jako dospívající dívka se uměla povznést nad svůj chudý původ v poválečné Neapoli. „Dvě velké výhody, které jsem měla při narození, byly, že jsem se narodila moudrá a v chudobě,“ prohlašovala později. Před prací u filmu si změnila příjmení na Lazzaro, a to jako fotomodelka. První filmovou roli dostala jako komparzistka, jedna z mnoha otrokyň v americké produkci Quo Vadis? (1951). Pod vedením producenta Carla Pontiho (budoucího manžela, s nímž se poznala v šestnácti letech a byli spolu do konce jeho života v roce 2007) se proměnila v Sophii Loren. Kariéru před kamerou začala sérií nízkorozpočtových komedií, než na sebe upoutala pozornost kritiky a diváků filmem Aida (1953). S Pontiho pomocí se dostala do hollywoodských filmů a zahrála si s Carym Grantem, Clarkem Gablem, Frankem Sinatrou, Alanem Laddem, Williamem Holdenem či Paulem Newmanem. Za roli ve filmu Horalka (1960), v němž předvedla silný výkon jako odvážná matka dospívající dívky během druhé světové války, získala Oscara. Velký úspěch slavila také ve spojení s Marcellem Mastroiannim, kupříkladu ve filmech Včera, dnes a zítra (1963), Manželství po italsku (1964) či Zvláštní den (1977), který je považován za jejich vůbec nejlepší společný projekt.
V roce 2010 hrála v televizním filmu La mia casa è piena di specchi (Můj dům je plný zrcadel), který byl založen na autobiografii její sestry Marie Scicolone. Vychovala dva syny, starší Carlo je dirigentem, mladší Edoardo se stal producentem a režisérem, natočil také její poslední film Život před sebou (2020).
Historicky vzato to není ale úplně přesné, protože Sophia a Marcello se poprvé potkali ve filmu Cuori sul mare (1950), kde ona měla maličkou roličku. Až o čtyři roky později slavili první společný úspěch se snímkem Škoda, žes taková potvora. „Ta často zmiňovaná chemie, která mezi námi je, je opravdová. Protože jsme s Marcellem natočili už asi osm či devět filmů. Proč? Protože byly vždy velmi úspěšné a velmi dobře přijímané publikem. A to proto, že tam musí být určitý druh jiskření, přitažlivosti mezi námi… To je něco magického, něco tajemného, nemůžete to jednoduše vyjádřit slovy. To prostě nejde,“ prohlásila Sophia v roce 1977 v pořadu Dicka Cavetta.
Na jeho otázku, zda někdy experimentovala s jinými herci, neodpověděla. Do toho se vložil Marcello. „Jednou jsi natočila film s Vittoriem Gassmanem. A moje matka řekla: ‚Proč v tom filmu nejsi?‘ A já na to: ‚To musím točit všechny filmy, v nichž je Sophia Loren?‘ Matka ale dodala: ‚Myslím, že ten film s Vittoriem Gassmanem nebude úspěšný.‘ A já na to: ‚Proč si to myslíš? Je to dobrý herec.‘ A ona řekla: ‚Ale oni mají stejný nos, to nebude fungovat.‘ Ten film nebyl úspěšný. Ona potřebuje takový nos, jako je ten můj. Moje matka měla pravdu.“
Sophia prožila dva potraty
Sophia v pořadu mimochodem také odhalila, že po dvou prodělaných potratech musela u obou synů osm měsíců těhotenství strávit na lůžku. Nebo že jednou v Paříži, když bylo synům čtyři a osm let, začalo v jejich domě hořet a Sophia musela rozbít okno a utéct s dětmi na střechu, kde čekala dvě hodiny na příjezd hasičů. Nejvtipnější pasáž zmíněné talk show byla o definici toho, co je to italský milovník. Na otázku, jak by charakterizovala italského milovníka, Sophia Marcellovi řekla: „Jsi pohledný. Jsi krásný. Jsi úžasný muž. Byl bys báječný manžel, báječný společník pro ženu. A dokážu si představit, že jsi také dobrý milenec, proč ne?“ Udivený Marcello jen s šarmem sobě vlastním odpověděl: „Já nevím, co znamená být italský milovník. Tomu nerozumím. Ale jo! Vím! Myslím, že musí být hlavně ‚fucker‘! Ohromný. Dříč. Dříč sexu. A to já nejsem. Já jsem velmi normální.“
Marcello jako bratr i manžel
To, proč nikdy neodmítla nabídku hrát s Marcellem ve filmu, Sophia zmínila také před deseti lety. „Když mě požádali, abych natočila další film s Marcellem, vždy jsem řekla: ‚Ano, ano, ano!‘ Aniž jsem si přečetla scénář. Protože jsem věděla, že s ním bude vše v pořádku. Protože on znal mě a já jsem znala jeho. Jeho styl humoru, jeho způsob improvizace, jeho zvyk neučit se nikdy, opravdu nikdy repliky ze scénáře. Někdy tak přišel na natáčení s vytřeštěnýma očima a spustil na mě: ‚Co tam mám říkat?‘ A já jsem mu řekla, ne, to je tvůj problém, měl jsi ráno trochu dřív vstát a naučit se své repliky. Takže tohle byl vždy náš způsob vtipkování. Samozřejmě, když pracujete s partnerem dvacet let svého života, znáte ho, jako by to byl váš bratr, váš manžel… Všechno bylo skvělé také díky tomu, že jsem mu neskutečně věřila, protože on byl skvělý, opravdu skvělý herec. Vždy dokonale věděl, co dělá. Ale vždy dokonale předstíral, že neví. To jsem na něm měla moc ráda.“
Marcello Mastroianni...
...se narodil 26. září 1924 v horské vesnici v půli cesty mezi Římem a Neapolí. Divadlo ho táhlo od mládí. Před válkou začal studovat ekonomii na vysoké škole, po skončení války kvůli špatné finanční situaci rodiny odešel na místo účetního. Když ho vyhodili, bylo to znamení – naplno se začal věnovat divadlu. K profesionálnímu divadlu mu pomohl Federico Fellini. Atraktivní muž, jehož herecký styl promítal náladu ležérní přívětivosti, se stal brzy hvězdou. Když se začal prosazovat u filmu, opět v tom sehrál významnou roli Fellini, blízký přítel. V roce 1956 Marcello opustil divadlo a věnoval se jen filmu. V roce 1960 díky Felliniho filmu Sladký život dosáhl mezinárodního věhlasu. Následovaly další vynikající snímky: Noc (1960), Rozvod po italsku (1961), Osm a půl (1963) a další. Ve filmech Včera, dnes a zítra (1963) a Manželství po italsku (1964) se objevil se Sophií Loren, která se stala jeho nejčastější filmovou partnerkou. Mastroianni pokračoval v hraní až do své smrti, během dlouhé kariéry zastával hlavní role ve zhruba sto dvaceti filmech. Naposledy si se Sophií Loren zahrál ve filmu Pret-a-Porter z roku 1994. Hrála v něm i jeho dcera Chiara, kterou má s bývalou partnerkou Catherine
Deneuve. Těsně před smrtí v roce 1996 Marcello natočil film Tři životy a jedna smrt, v němž hrál opět s dcerou Chiarou.
Mastroianni se v roce 1950 oženil s kolegyní z divadla Florou Carabell, měli spolu dceru Barbaru. Rozešli se v roce 1970, ale nikdy se nerozvedli. I proto s ním ukončila vztah Faye Dunaway. S Catherine Deneuve žil čtyři roky počátkem sedmdesátých let. Od roku 1976 do své smrti žil s režisérkou Annou Marií Tató, která o něm natočila čtyřhodinový dokumentární snímek Mastroianni: Nenápadné kouzlo normálnosti, jenž uvedl festival v Cannes pět měsíců po Marcellově smrti. Proti uvedení protestovaly dcera Chiara, Catherine Deneuve i manželka Flora.
Zdroj: iGlanc.cz, časopis TV Star