Richarde, vaše manželka napsala další knihu. Jste na ni pyšný, že se takto realizuje?
Samozřejmě. Hlavně když si myslíte, že je to fakt dobré, a to já si myslím. Obor spisovatelství mě minul, já skládám šestnáctiřádkové útvary, písničky, které trvají tři či čtyři minuty, ale napsat takovéto ucelené dílo, to je pro mě něco nepochopitelného. Zvlášť když se až na posledním řádku té knihy dozvíte pointu celého příběhu. Obdivuji spisovatelství jako takové, a jak sleduji spisovatelskou dráhu mé ženy, tak mám pocit, že se to stále posouvá dál a dál.
Byl jste první, kdo tu knihu četl?
Byl jsem první. Měli jsme takovou tradici, že jsem jí v průběhu psaní už tu knihu předčítal a ona si u toho dělala poznámky. Tohle byla první knížka, kdy jsem ji nečetl, dokud ji nedopsala. Byl jsem z toho nervózní, protože bych jí to pak nemohl zkritizovat. Kdybych to poté udělal, samozřejmě by mě to mrzelo. Ale nemusel jsem. Je to super silný a hodně emotivní příběh, tentokrát více ženský než mužský, řekl bych. Zvládla to i bez mé čtenářské asistence.
Umíte být ve vztahu k sobě kritičtí a říct si pravdu o tom, jak to doopravdy cítíte?
Je to jedna z důležitých věcí v partnerství. My jsme se tak i seznámili a s tím jsme do toho vztahu i šli. Myslím si, že ty hry, které člověk vytváří, ve výsledku tomu vztahu ublíží. My k tomu takto přistupujeme a máme výhodu, že se nám na tom druhém líbí to, co tvoří. Ale také hledáme u toho druhého pomoc, radu. Karin je první, kdo slyší moje písničky, já jsem první, kdo čte její knížky. Dokážeme si k tomu upřímně říct svůj názor, což nás v tu chvíli někam posouvá. Nebereme to špatně, hlavní roli v tom nehraje ego.
Karin řekla, že se vedle vás konečně stala ženou. Jak vás vaše paní ve vztahu ovlivnila?
Je pravda, že když jsme se seznámili, tak mi řekla, že nenosí šaty, sukně ani nic takového. Nosila outdoorové modely, protože se předtím víc pohybovala v reklamě a u filmu, což z toho pramenilo. Ale změna v tu ženu přišla postupně sama. Já jsem ji do ničeho nenutil, takže se ona vedle mě tak musela začít cítit a začala mít potřebu změnit šatník. Nedokážu to úplně ohodnotit. Já se vedle ní dokážu cítit mužem, což je taky důležité. Žijeme v trochu zmatené době, kdy se skoro bojíte otevřít ženě dveře, aby to nebylo bráno sexuálně. Ona mi dává prostor být tím mužem – a v tom se asi doplňujeme.
Takže jste tím mužem, který manželce otevírá dveře a nosí kytičky?
Snažím se jí poskytnout veškeré štěstí pro její tvorbu, pro její život, aby jí tady bylo fajn. Když jsme se seznámili, byly věci, které neměla ráda. Jako třeba oslavu svých narozenin. Já jsem se jen pokusil v tom životě udělat něco, aby se z každého dne radovala. Myslím si, že když se o to ve vztahu snaží oba partneři, tak je to prostě fajn.
Zdroj: iGlanc.cz