Všichni jsme nejspíš jako děti milovali knihy Astrid Lindgrenové. My dospělí jsme s nimi vyrostli a děti na celém světě stále baví. Většinu z nás ovšem možná překvapí, že od natočení prvního dílu známého seriálu Pipi Dlouhá punčocha už uplynulo více než půl století. O roli super hrdinky s pihami a zrzavými culíky tehdy usilovaly dívky z celého Švédska, ale získalo ji děvče z malého městečka.
Do konkurzu ji přihlásil tatínek
Když bylo Inger Nilsson osm let, její otec se doslechl o konkurzu na roli Pippi Dlouhé punčochy. Přihlásil ji do něj, a netušil, že jeho dcera porazí osm tisíc dalších uchazeček. Inger režiséra zaujala svou svérázností a temperamentem, což byly klíčové vlastnosti pro tuto ikonickou postavu. S přirozeným talentem a šarmem se jí chopila a brzy se stala hvězdou, kterou si zamiloval celý svět.
Život se slavnou rolí byl pro dívku náročný
Když natáčení skončilo, bylo Inger jedenáct a v té době už si začala uvědomovat, že být slavnou dětskou hvězdou má i svá úskalí. V sedmdesátých letech se podle ní na slávu pohlíželo jinak, a pro mladou Inger to bylo o to těžší. Děti jí neustále volaly domů, chtěly mluvit s Pippi, ale když uslyšely její dospívající hlas s výrazným dialektem, byly zklamané. Jeden takový hovor skončil dokonce slzami a výčitkami od rozhořčené matky volajícího dítěte. „V reálu jsem byla úplně jiná než Pippi,“ přiznává Inger.
Dala se k divadlu, ale pro všechny byla jen "Pipi"
I přesto, že mnozí z jejích kolegů z filmů Astrid Lindgrenové se po natáčení stáhli z veřejného života, Inger zůstala u divadla. Mohlo by se zdát, že role Pippi otevře dveře k dalším velkým příležitostem, ale opak byl pravdou. Úspěch této postavy byl tak obrovský, že jí paradoxně zkomplikoval další kariéru. Místo nových rolí se Inger musela vypořádat s tím, že pro mnoho lidí zůstala navždy "tou malou Pippi”. Nabídky práce přicházely zřídka, a když už, tak se spíše zaměřovaly na její slavnou minulost než na její herecké schopnosti.
Role Pipi se stala zátěží v práci i životě
I když Inger Pippi zbožňovala, začala na ni nahlížet jako na zátěž, která jí komplikovala osobní i profesní život. Po letech se dokonce vyhýbala jménu "Pippi" a v rozhovorech o této roli mluvila pouze jako o "ní". Nilsson se ale nakonec po letech rozhodla, že si Pippi vezme zpět. Rozhodující moment pro ni nastal v roce 2011 s představením "Astrid, já a ti druzí," které hraje dodnes. Díky této inscenaci se dokázala více identifikovat se svou vlastní osobou než s ikonickou postavou Pippi. „Kdo má mikrofon, má moc,“ říká Inger. Vybrala si, jak chce o své minulosti mluvit, a tímto způsobem se stala více Inger a méně Pippi.
Na Pipi přes všechno ráda vzpomíná
Inger Nilsson se také svěřila, že žije sama, protože je těžké najít někoho, kdo by viděl ji samotnou, a ne pouze její ikonickou roli. „Lidé často nevidí Inger, ale jen Pippi,“ říká. Když si se mnou v mládí někdo vyšel, hned si ho ostatní kluci dobírali: ”Ty chodíš s Pippi?", říkali. Jako muž musíte mít dostatek sebevědomí, abyste se mnou mohli chodit a zvládnout to, že se na vás lidé dívají a ukazují si na vás,” popsala. Nejspíš i tento fakt hrál nemalou roli v tom, že herečka nemá děti. Nebyl to prý její plán, spíš smutná skutečnost, že ten správný okamžik nikdy nepřišel. I přes všechna úskalí ovšem pětašedesátiletá Inger své role Pipi Dlouhé punčochy nelituje, protože se díky ní dostala k divadlu a filmu.
Zdroj: iGlanc.cz, hbl.fi, aftonbladet.se, fdb.cz
