Já to rozhodně mám takhle s dětstvím. Báječné prázdniny u babiček. Trávila jsem je s bráchou, sestřenicí nebo bratrancem. Vyprávím o nich, píšu o nich a s každou další zmínkou se více a více oddaluji od reality a vzpomínky častěji omalovávám jako pomyslnou kraslici. Je to nejspíš dar nás lidí, fabulovat, čechrat, přetvářet si realitu v hezčí a romantičtější, než ve skutečnosti je. O čem bychom potom psali a točili filmy, kdybychom nedokázali dělat věci hezčí… a někdy třeba i horší, než jsou?
Jsou tu ale i ty „druhé“ prázdniny, na které se těšíte a máte velké plány. Máte skvělé plavky, vaše tělo skrze diety získalo na kráse, kterou však udržíte jen kvůli týdnu té dovolené, neboť hladovět už déle nevydržíte. Zdá se vám o jídle, hlady se probouzíte a začínáte tajně kouřit, i když jste zapřisáhlý nekuřák. Těšíte se na příležitost, kdy si koupíte točenou zmrzlinu a budete se jí moci předávkovat. To všechno jen proto, že jedete s klukem, se kterým čerstvě chodíte a je to vaše první společná dovolená. Jenže to dopadne v podstatě tragicky. Protože je to vlastně cesta, kde jste každým okamžikem fakticky na pokraji rozchodu. Váháte, zda spolu vůbec máte být. V autokempu se raději ztratíte, abyste se vyhnuli pohledům plným nudy a neustálého hodnocení. Očím, které o vás pochybují více než váš profesor na vysoké škole, když si spletete Kadaň s Kodaní, a to jsme tam organizovali seminář.
Ale upřímně, s odstupem času má i drobné zkreslení a obroušení těch hrůzostrašných historek něco do sebe. Každopádně sluneční brýle a točená zmrzlina nesmějí nikdy chybět. Jak v těch dobrých, tak i o poznání horších prázdninových vzpomínkách. Moje prázdniny jsou poslední dva roky jedny z těch nejkrásnějších, a to mám pocit, že vlastně ani nemám kapacitu si jakékoli další vzpomínky uchovat. Všechny jsem už zaspala a z únavy nejsem schopna je ani alespoň ledabyle odvyprávět. Nic si nepamatuji.
Občas se mi stává, že se mi sen promítne do dne. Myslím ten opravdový, když spíte. A promítne se mi tak, že si nejsem jistá, co z něj se opravdu stalo. Nejhorší jsou ty sny, který mají kontury reálných prostředí. To si pak nejsem jistá vůbec. Nakonec je to vlastně ta nejlepší dovolená.
Prázdniny mám vlastně po celý rok. Provází mě jimi moje krásná dcera, můj muž a nekonečná radost. Zamilovaná. Zazmrzlinovaná. Moje prázdniny jsou nyní o tom, že pokud se někam vydám, musím zabalit sebe i dceru. Což vypadá tak, že své dceři beru celou skříň a sobě jen šortky a jedny šaty. Co jsem si ještě schopná zabalit, jsou knihy, které ale nikdy nepřečtu. A pak rtěnky. Mám pocit, že s rudou rtěnkou nemůžete nikdy nic zkazit. I když jdete v pyžamu s odpadkovým košem, ale máte dokonale nanesenou rtěnku, pořád vypadáte že máte styl, a hlavně záměr.
Každopádně mám ty nejhezčí prázdniny. Nejspíš to půjde jednou i natočit. Do vzpomínek. Jako tu nejsladší zmrzlinu, kterou si celou sníte a už navždy si ji budete pamatovat.
Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc
