Celý uplynulý rok se pro herečku odehrával ve znamení natáčení filmu Amerikánka. „Z toho, co hrají Tereza Ramba a Eliška Křenková na divadle, se vytvořil filmový scénář, ve kterém se Amerikánka objevuje jako malá holčička, dospívající dívka a dospělá žena – tu hraju já. Byl to náročný, ale zároveň úžasný proces, protože Viktor (režisér Viktor Tauš, pozn. red.) mě kromě téhle role oslovil i na práci s dětskými herci, kterých bylo asi čtyřicet,“ říká herečka s tím, že šlo o dvě party, které představovaly skupinu dětí z dětského domova a z diagnostického ústavu.
Byly mezi nimi i děti z reálných dětských domovů. „Pro tuhle velkou partu jsme vedli workshopy, kde jsme je připravovali na hereckou práci a na to, abychom všichni společně dobře fungovali,“ vysvětluje Pavla, která workshopy dělala společně s kolegyní Luckou Žáčkovou, přičemž za nimi chodili na návštěvu i další herci, například Klára Melíšková, Vladimír Javorský, Magdalena Borová nebo David Novotný.
Některé situace byly pro Pavlu plné emocí. „Děly se tam úplný zázraky. Třeba s dětmi, které byly na začátku uzavřené a nechtěly dělat nic, jsme po společně stráveném čase končili objetím,“ vypráví herečka s tím, že nejmladší herci se začali navzájem podporovat, pomáhali si. „Když člověk vidí, jak moc lásky, dotyku a pozornosti potřebují, je to až dojemný. Mám teorii, že správný dotyk zachrání svět. Umět ho přijmout je podle mě úžasný dar, který nám byl dán a který bohužel neumíme správně používat,“ myslí si Pavla.
Terapie tancem
Několik let se herečka věnuje meditacím, které jí pomáhají prožívat přítomný okamžik. Připouští, že každý bude mít jiný průběh toho, co se mu při meditacích děje, každopádně ji vedly do těla. „Pomáhá mi sedět v úplném tichu, bez jakýchkoliv vizualizací. Hledala jsem metodu, která by mě s mým tělem učila pracovat tak, aby to pro mě bylo jednoduchý a pochopitelný. Ničím neopovrhuju, ale jakmile je to moc složitý, nemám v to víru,“ vysvětluje Pavla, které pomohla technika Somatic Dialogue neboli somatická práce.
„Je to jednoduchá, čistá a absolutně neinvazivní metoda, kdy se člověk pomocí taneční improvizace a za účasti facilitátora učí propojovat se svým tělem,“ popisuje herečka. Tvrdí, že kdyby se téhle metodě nevěnovala, nezvládla by zmíněné workshopy s dětmi tak dobře. „Některé principy, i když v přetransformované podobě, jsem při práci s nimi mohla použít. Snažila jsem se děti vést k tomu, že když budou bdělé a když budou vědomě používat svoje tělo, dá se všechno hezky zvládnout.“
Převzít zodpovědnost
Díky metodě Somatic Dialogue se herečce daří vnímat lépe sebe samu. „Lidé jsou zvyklí, že když je něco bolí, vezmou si prášek a hotovo. Přitom bolest souvisí úplně se vším. A když jsem na sebe napojená, najednou vím, co mi vyhovuje. Bohužel řada z nás dělá hodně věcí, u kterých se necítí dobře, vídá se s lidmi, se kterými jim není příjemně, protože mají pocit, že musí, nebo se to od nich čeká,“ zamýšlí se Pavla a dodává, že kolem sebe vidí například tendence přejímat život lidí, kteří na nás působí spokojeně.
„V tomhle ale klíč ke spokojenosti není. Každý musí převzít zodpovědnost sám za sebe a za svůj život. Jasně, mně se taky stává, že začnu tápat. Snažím se ty situace ale víc rozeznávat a nezlobit se na sebe, když se někde necítím dobře. Je to práce na celý život, ale stojí za to, na tom pracovat,“ je přesvědčená herečka.
Bez vůně ani ránu
Pavla věří, že když se člověk naučí vnímat sám sebe, najednou přirozeně ví, co je pro něj dobré, včetně toho, co jíst, nebo jakou sebepéči si dopřát. „Co se týče kosmetiky, mám osvědčenou takovou svatou trojici, tři značky. U všech je pro mě důležitá nejen jejich funkčnost, ale i to, že jejich součástí jsou přírodní esenciální oleje, tím pádem mi krásně voní. Nevoňavá kosmetika není nic pro mě – já aromaterapii k životu nutně potřebuju,“ usmívá se milovnice vůní, která doma používá i vonné difuzéry, a třeba když je nemocná, kape si do nich směsi éterických olejů.
Všechno, co si budeš přát
Při rozhovoru sedíme obě v čepici – já kvůli výrazným šedivým odrostům, Pavla kvůli tomu, že její vlasy dostaly v poslední době hodně zabrat. „Mám na hlavě takové chmýří, navíc ne moc kvalitní,“ posteskla si herečka s tím, že ji ale hodně bavilo být před časem na blond. „To bylo super. Odbarvili mě kvůli detektivní minisérii Vodník, což mi sice totálně zničilo vlasy, ale líbilo se mi to! Z blond jsem šla na tmavou, pak mi dělali kvůli jiné roli náplety, v Amerikánce jsem zas měla nalepovací vlasy a v Medě na hlavě denně natáčky a spoustu laku.
Nevím, jak to mají ostatní herečky, ale co se vizáže týká, jedu v herectví podle hesla: Budu všechno, co si budeš přát‘,“ uzavírá vlasové téma Pavla.
A já si ještě neodpustím otázku, co zajímavého chystá. „Teď v březnu začnu natáčet film, ve kterém hraju ženu, které zemře manžel. Je to moje velký téma – jak přijmout smrt do života. Pro mě byl zázrak, že ke mně tahle nabídla přišla, beru ji jako dar,“ dodává herečka.
Zdroj: časopis Glanc