Normálně cizí rozhovory neposlouchám, vím, že se to nesluší. Ovšem tohle bylo silnější než já. Spolucestující v tramvaji vyprávěl o zážitku z návštěvy zubního lékaře, která se zřejmě odehrála někdy na přelomu října a listopadu. K tomu jsem došla dedukcí na základě jednoho detailu, který v celém příběhu sehrává podstatnou roli.
Tím detailem je legrační čelenka s motivem halloweenských dýní, která trůnila na hlavě mladé sestřičky. Aby byla vaše představa konkrétnější, šlo o čelenku, ze které na dvou pružinkách trčely dvě malé, plastové halloweenské dýně, které se díky své váze a pohybu sestry neustále houpaly ze strany na stranu.
Vypravěč tedy leží na zubařském křesle v ordinaci, nad ním se sklání zubař a provádí nekonkretizovaný zákrok v jeho ústech, přičemž mu sestřička asistuje a na tácu mu podává všelijaké nástroje, zubní výplně a co já vím, co všechno je k podobnému zákroku potřeba. A pokaždé, když se nahne k sedícímu doktorovi s požadovaným předmětem na tácu a doktor se otočí, aby si daný předmět převzal, udeří jedna z „kinklajících“ dýní doktora do obličeje. Zhruba po třetím přesném zásahu se doktor prudce napřímí, nechá rozdělaného pacienta s otevřenými ústy ležet v zubařském křesle a se slovy: „Sestři, můžete na chvilku?!“ odejde do vedlejší místnosti. Sestřička jej následuje. Po chvilce opouští místnost, dýňovou čelenku v ruce a v návalu emocí, téměř křičíc: „Vy mi nic nedovolíte!“ vybíhá pryč z ordinace.
Jak to dopadlo, jsem se nedozvěděla. Musela jsem totiž vystoupit. Ovšem i tenhle útržek byl natolik inspirativní, že jsem si do jedné inscenace Švandova divadla prosadila podobnou čelenku. Jak správně tušíte, hraju zdravotní sestru. Příběh se odehrává okolo Vánoc, proto jsme nakonec zvolili půvabné sněhové vločky na pružině, které v posledním kole zvítězily nad sobími parohy. Repliku „vy mi nic nedovolíte!“, kterou jsem se do inscenace rovněž snažila prosadit, mi režisér v závěrečné fázi zkoušení škrtl. Na což jsem samozřejmě reagovala výkřikem: „Vy mi nic nedovolíte!“
Během generální zkoušky dané inscenace se v divadle objevil opravář výtahů. A jak už to s takovými opraváři výtahů chodí, jal se opravovat výtah. Jenže my v tu chvíli spustili představení a zvuky jdoucí ruku v ruce s opravou výtahu narušovaly intimní začátek hereckého výkonu mého mladšího hereckého kolegy. A tak, protože jsem kolegiální, jsem vyrazila k výtahu, abych opraváře vyrazila. Nastoupila jsem na něj poměrně intenzivně se slovy: „Právě jsme dole spustili představení a ten váš hluk nás velmi ruší!“, načež opravář beze slova odešel.
Marie Štípková
Herečka Marie Štípková
Absolvovala DAMU. Hrála mj. ve filmech Anglické jahody, Cesta do lesa, 8 hlav šílenství, Nabarvené ptáče. Od roku 2017 je v angažmá ve Švandově divadle v Praze. Hraje na altsaxofon, věnuje se józe, plave a jejím velkým koníčkem je čalounění.
Důvod jeho vytřeštěného výrazu během odchodu mi došel až při pohledu do zrcadla. Ve chvíli, kdy jsem za ním vyběhla, jsem už totiž byla v kostýmu. Měla jsem lékařský plášť a na hlavě čelenku s vločkama.
Ne, herectví zkrátka není důstojné povolání.
Zdroj: časopis Glanc