Ta fotka je z roku 1982, kdy jsme bydleli už na Jižním Městě, kam nás přestěhovali násilím z Karlína. Udělali to proto, že tam, kde dneska stojí stanice metra Florenc, býval velkej krásnej dům v ulici, která se jmenovala Dobrovolného. Dům tedy musel ustoupit metru a já odešel kralovat – tím myslím samozřejmě hlavně v hokeji – na Jižák. Tenkrát se mi dokonce říkalo Kanaďan.
Jakub Kohák v roce 1982
Od tetičky jsem měl z Ameriky, kam emigrovala, super vybavení. Tady vidíte helmu „cooprovku“, ve které hraju dodnes - je mi sice dost malá, ale nevadí, narvu se do ní! Jde o raritní a dost ceněný kousek. Na fotce to není vidět, ale byla jasně červená. Všichni hokejisti mi ji pořád strašně záviděj. Tu helmu mám ale od mámy, byla letuška, lítala do zahraničí a byla hodná, vždycky mi něco darovala. A v ruce držím hokejku artisku, se kterou jsem na plácku zvaném Šindelář dal od šesti do patnácti let asi 1350 gólů. Hokej miluju pořád a mám spoustu kamarádů hokejistů, kteří děkujou bohu, že jsem se hokeji nevěnoval dál, protože bych je všechny překonal. Jarda Jágr mi několikrát psal esemesku, že je mi vděčnej, že jsem toho nechal - byl by nula! Už jen podle vybavení a stylu posezu u maminky na klíně je znát, že by mi hokej šel dost dobře.
Můj syn hokeji moc nedá, staví radši Lego - ideálně přistávací plochy pro Star Wars, teď je to nejčastěji karbonová zmrazovací kabina. Já nějaké Lego taky měl, ale tenkrát jsem to neznal, abych ho ocenil. Někam jsem ho zašantročil, což mě mrzí, bylo moc pěkný. Dneska by mělo ohromnou hodnotu a je v háji. Našel jsem jenom pár kostiček, což není nic moc, byly staré padesát let.
Měl jsem i stavebnici Merkur, ale tu mě štvalo stavět, protože výsledek nikdy neodpovídal vynaloženému úsilí. Lego rovná se málo námahy, výsledek super - Merkur přesně naopak. Tak si to vynahrazuju se synem, stavíme spolu a moc mě to baví. Ten dánskej truhlář tu stavebnici vymyslel moc pěkně.
Zdroj: časopis Glanc
