Gabriela Soukalová - biatlonistka

Poruchy příjmu potravy jsou ve sportu často tabuizované téma, přesto tu je a hodně lidí jej ignoruje. Bývalá sportovkyně Gabriela Soukalová se netají tím, že deset let zvracela. Věděli o tom trenéři i kolegyně, ale přehlíželo se to. Téma bulimie se dotkne i ve filmu Pravda se pořád vyplatí, který má být jakousi tečkou za kariérou ženy, která změnila biatlon.

Zdroj: Youtube

Profesionální sportovci čelí obrovskému tlaku, stačí na jedné straně víc zatáhnout a zradí je psychika nebo tělo, podobně jako Gábinu. Zářivý úsměv dokáže hodně schovat a potom ostatní snadno přehlédnou, že se pod ním skrývá bolavá duše. „Moje kolegyně z týmu to taky věděly, ale prostě se to neřešilo. V tom sportu to má dost lidí, musíte si jídlo nebo váhu dost hlídat. Je to problém, ale holky to mezi sebou moc neřeší. Je to vlastně normální," zaznělo z jejích úst v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ. Je to tak, Gabriela rozhodně není jediná.

Julia Lipnická - krasobruslařka

Výzkum ukazuje, že náchylné na poruchy příjmu potravy jsou hlavně ženy, které dělají sporty s důrazem na estetiku nebo individuální výkony, jako je gymnastika, krasobruslení, plavání nebo běh. Ruská krasobruslařka Julia Lipnická byla oslavovaná jako ”malý génius” a ”budoucnost krasobruslení”. Ve čtrnácti se stala nejmladší olympijskou vítězkou v moderní historii krasobruslení. V devatenácti tento sport opustila kvůli komplikacím s anorexií. Bylo to odvážné rozhodnutí, jež poslalo jasný vzkaz médiím a veřejnosti ohledně její váhy. Zdůraznila tak, že zdraví je důležitější než úspěch ve sportu. Ukončila kariéru a zahájila léčbu anorexie.

Franziska van Almsick - plavkyně

Německá plavkyně byla sportovní superstar. Sledovat ji ve vodě bylo dechberoucí, v roce 1993 byla díky svému stylu vyhlášena nejlepším plavcem planety. Jako vrcholová sportovkyně čelila Franziska van Almsick obrovskému tlaku, aby dosahovala určitou tělesnou hmotnost a formu, což jsou běžné výzvy pro mnoho atletů. Lidé ji na ulici poznávali, oslovovali a zastavovali. To vše dohromady vedlo mladou plavkyni k anorexii. Ve své autobiografii psala o tom, že si k snídani dala třeba jen kousek jablka. Vyšla v roce 2004, krátce poté, co v šestadvaceti ukončila profesionální kariéru.

Nancy Kerrigan - krasobruslařka

V případě Nancy Kerrigan, americké krasobruslařky a olympijské medailistky, nastartoval poruchu příjmu potravy útok, jehož se stala obětí v roce 1994. Dva měsíce před olympijskými hrami v Lillehammeru vycházela po tréninku ze šatny a maskovaný muž ji několikrát udeřil obuškem do nohy s cílem ji zranit, aby nemohla soutěžit. Při vyšetřování se ukázalo, že útok objednal bývalý manžel její rivalky Tonyi Harding.

Traumatický zážitek ji hodně poznamenal, cítila se, jako by nad vším ztratila kontrolu, a tak se snažila hlídat svůj příjem potravy jako způsob, jak zpět získat kontrolu nad životem. „Vyhýbala jsem se jídlu, protože jsem měla pocit, že je to jediná věc, kterou dokážu ovládnout. Nevím proč, ale v té době jsem to považovala za vítězství,“ přiznala svou anorexii pro magazín People.

Nadia Comaneci - gymnastka

Rumunská gymnastka, držitelka pěti zlatých olympijských medailí a zároveň první gymnastka, která získala nejvyšší možnou známku 10.0 na olympiádě v roce 1976, později odhalila, že bojovala s anorexií a bulimií. Na mistrovství světa o dva roky později se trápila nadváhou, přitom to byla dívka v pubertě. Přejídání vystřídalo hladovění, v roce 1979, tentokrát vychrtlá, vyhrála svůj třetí evropský titul za sebou. Její úspěchy byly poznamenané extrémními tréninkovými podmínkami a dohledem tehdy diktátorského Rumunska, což ji v roce 1989 vedlo k útěku do Spojených států.

Zdroj: iGlanc.cz, Eating Disorder Hope

Související články