To koukáte, jaké jsem byla pěkné batole! Že mám hezky napapanou papulu? Zasloužila se o to moje úžasná babička, která mě měla pod palcem celé moje dětství, a musím říct, že mě víceméně vychovala.
RETRO: Vendula Pizingerová
Ne, že by moji rodiče neměli zásluhu na tom, jaká jsem (nebo nejsem), ale babička byla významným elementem v mém životě. Naši chodili do práce, takže právě ona se ujala té baculky, kterou vidíte na fotografii.
Narodila se v roce 1903 a byla o deset let starší než můj dědeček, v čemž byla tehdy průkopnicí (jak vidět, mladší partnery máme v rodině, ale to jen tak na okraj, i když je možné, že i to, že jsem provdaná za mladšího muže a nepřijde mi to zvláštní, má tak trochu na svědomí babička…). No, ale vrátím se zase do dětství. Byla jsem vymodlené dítě, a navíc jedináček a babička se mnou jako s takovým zacházela. Pečovala o mě s tou největší láskou a něhou, vědoma si zodpovědnosti za můj vývoj. Především za ten tělesný (o duševní se zase pokoušel postarat můj děda - intelektuál).
Babička by žádné podvyživené vyžle doma nesnesla, mít baculaté růžové tvářičky navíc charakterizovalo zdraví, že?! Byla úžasná kuchařka, odkojená Magdalenou Dobromilou Rettigovou, a hlavně Marií Janků-Sandtnerovou, takže na jídle se nešetřilo - ani na jeho kvalitě, ani na množství. Žádné pribináčky, ale poctivý tvaroh, žádné odstředěné mléko, ale plnotučné a taky se musela dodržovat doba jídla a intervaly mezi nimi - snídaně, přesnídávka, oběd, svačina a večeře. Všechny pokrmy musely být hutné, české, poctivé.
Babička si obzvlášť zakládala na polévkách, které vařila z telecích kostí, s morkovými nebo játrovými knedlíčky. Že by mě odbyla nějakým oukropem, to ne! Vzpomínám si taky, že jsem si jako malá zamilovala škubánky bez máku, jen s cukrem, což pro babičku nebylo žádné pořádné jídlo (mimochodem můj Kuba je má rád taky). Ale protože to byla hodná a milující babička, občas mi je dopřála.
Jednou jsem ji ale opravdu doběhla. Upřímně - nevím, zda si na tuhle příhodu opravdu vzpomínám, nebo ji znám z vyprávění, protože jsem tehdy ještě byla hodně malá. Musela jsem být, hned pochopíte proč. Ten den babička zase vyvářela nějaké výživné jídlo, když tu přišla domů máma a hodila na kuchyňskou linku tašku s nákupem. A jak ji tam mrskla, vypadly z ní párky, jen tak halabala zabalené v papíru. A jeden ten párek sklouzl až na kraj linky a jeho nožička visela dolů. Malá Vendulka nelenila, přiskočila a chramst! Kousla do něho! Po všech těch výživných polévkách to byla náramná dobrota a babička se zkrátka musela smířit s tím, že s typicky českou kuchyní u mě už nevystačí.
Zdroj: časopis Glanc
Sledujte nás v Google Zprávách