Na fotce mi jsou asi čtyři roky. Tehdy skončilo moje pendlování mezi Afrikou a tehdejším Československem, protože se naši rozvedli. Do té doby jsme žili střídavě v Angole a Plzni, kde jsem se i narodil a odkud tahle fotka pochází.
Když se na tu fotku dnes podívám, evokuje ve mně pocit, že už jsme definitivně doma. Ale nechci, aby můj příběh působil smutně – myslím kvůli rozvodu rodičů. Jako čtyřletý jsem ho tragicky nebral, moje rodina se totiž starala o to, abych byl šťastný.
Ta usměvavá blondýnka vpravo na fotce je moje maminka Bianca, vedle ní sedí babička Marie a muž u stolu je dědeček Karel. Od doby, kdy se naši rozvedli, se o mě hodně starali právě babička s dědou, protože maminka musela hodně pracovat. Ale i tak mi věnovala každou volnou chvíli. Moje veškeré vzpomínky z téhle doby se vážou právě k této trojici, společně mě učili číst, psát, mluvit…
Bylo skvělé, že už v tomhle věku poznali, že mám talent na sporty a vedli mě k nim. Děda mě bral třeba na hory – do Krkonoš i Alp –, takže jsem už jako malý sjížděl velké sjezdovky. Dědeček totiž býval československý reprezentant ve sjezdovém lyžování, a maminka taky, mám to v krvi. Takže ještě před tím, než jsem dostal ve svých dvanácti letech svůj první snowboard, měl jsem k horám skvělý vztah. Od dětství ho mám ovšem i k moři.
Tím, že jsme trávili dost času v Angole, kde byly krásné pláže, měli jsme vždycky dovolenou tak nějak vyřešenou. Vody a písku jsme si užívali dostatečně. Hodně jsme cestovali i po Evropě, tatínek byl z diplomatické rodiny. A cestování miluji dodnes. I když cestě do Afriky se vyhýbám, ale ne proto, že bych se tam nechtěl vrátit. Spíš cítím, že na tuhle cestu bude třeba víc času. Na to, abych zažil Afriku tak, jak chci, potřebuju sestavit ten správný tým.
Na Angolu, kde jsme žili v letech 1988–1991, mám jen hezké vzpomínky. Měli jsme tam s rodiči opravdu krásně zařízený život, všeho bylo dostatek. Už tenkrát jsem měl kolo BMX, jezdil jsem si po ulicích, měl trenéry na všechny sporty… Taky tam probíhaly velké oslavy. A nejvíc si vybavuju spoustu barev.
Zdroj: časopis Glanc
