Ve filmu jsou lidi trapní a trápí se, ale jsou u toho hubení a dobře nasvícení. Na sociálních sítích jsou si všichni partneři největší životní oporou – než se stejným nadšením ohlásí mírumilovný rozchod. Následuje ještě mírumilovnější fotka s novou milenkou, která je s bývalou partnerkou kámoška. Úplná selanka! Nikdo nebrečí pod peřinou, všichni jsou happy.
Jak moc žijeme nasvícený film
V životě jsou ale partnerské vztahy založené i na jiných věcech než na úhlech, svícení či proklamacích lásky či rozchodu. Jsou postavené z rodinných zátěží, kolektivního nevědomí a taky z toho, jak moc se snažíme předstírat, že žijeme ten dobře nasvícený film. Přidejte jeho matku, vašeho otce, jeho bývalou, vaše bývalé, potenciální milence a taky neexistující rovnici, která vám vypočítá, zda jste opravdu půlka duše, co se rozlomila a teď nemůže žít bez té druhé!
A přidejte do toho feminismus. Paní doktorka Daniela Kovářová by vám řekla, že nemáte být emancipované, protože pak budete nešťastné. Sama Kovářová se ale jmenovala prezidentkou svého vlastního spolku, což zrovna nezní úplně antiemancipačně, že? Proč tedy paní právnička radši není sekretářkou, nebo ještě lépe – nezůstane ženou v domácnosti? Zdá se, že Kovářová kobyla káže být bosa, ale sama chodí v louboutinkách! Chodí v louboutinkách a plevelí veřejný prostor svou špatnou zkušeností s muži, kteří nesnesli, že měla kariéru. Proč, když si takové muže vybírá, ještě nějakou kariéru má? Kariéru postavenou na hanění kariéristek, jako je ona sama. Neva.
Alena Doláková
Narodila se 17. září 1989 ve Vyškově, dětství ale strávila v Brně. Vystudovala činoherní herectví na JAMU. Po škole vystupovala čtyři měsíce v profesionálním divadle v Anglii. Působila v Národním divadle Brno, v Divadelním spolku Kašpar, hostuje v pražském Divadlo Palace. Rok a půl strávila v Hollywoodu, kde hrála a také odtud psala pro česká média pravidelné sloupky. Zahrála si v seriálech Crossing Lines, Případy 1. oddělení, Četnické trampoty, v pohádce Tři bratři či ve filmu Ztraceni v Mnichově. Vyzkoušela si také anglické a německé produkce (film Mezihra v Praze a seriál Die Diplomaten). ouboru Kašpar. V roce 2020 jí vyšel biografický románu Anna z Hollywoodu. Výrazně na sebe upozornila i v televizní sérii Viktora Tauše Vodník.
Na její veřejně proklamované touhy o obtěžování a znásilnění narážet nebudu – asi je nám všem jasné, že konsensuální dominance nemá být trestný čin, a že si i jako feministická kariéristka můžu nechat naplácat, když to chci – zvlášť když je Valentýn!
Svět s nadvládou mužů
Jenže onen pomyslný koktejl vztahů není jen to, jak to podvědomě je, to, jak to prezentujeme, a to, jak nám to chytré či hloupé hlavy ve veřejném prostoru předhazují. Je to ještě každý den hormonálně jinak, je to jinak, když máme děti, anebo když třeba budujeme tu kariéristickými antikariéristkami démonizovanou kariéru, která by, nedej Beyoncé, mohla měnit svět k lepšímu!
Privilegia soustředit se na svou práci měli vždy muži, a mnozí to tak hlavně chtějí ponechat. K tomu bych chtěla říct, ať se podíváte na svět, jaký jsme vytvořili s nadvládou mužů. Hladomor, chudoba, pandemie, horní procento nejbohatších ovládá celý svět, který trpí…
Doceňme samy sebe
Možná bychom místo doceňování nás samotných na základě atraktivity pro testosteronová stvoření, co tu tvoří utrpení (a pak ho tak hezky točí, abychom ho pořád dál chtěly), měly docenit nejen samy sebe, ale i ty hlubší vrstvy v nás – ženách. Co když je tahle antiemancipační past, nebo naopak emancipační boje jen zakrývání něčeho ještě hlubšího? Co když je fakt jedno, že vám nějaká kravka sbalila vašeho kdysi pana Pravého a tvářila se u toho jak kamarádka? Co když je jedno, že se chce paní právnička nechat obtěžovat a znásilnit? Co když je pod tím vším pravda ne o ženských zbraních, ale o tom, co všechno tu můžeme budovat, když nebudeme jen pohlcené sny a touhami o romantické lásce, kterou většinou napsali muži? Co když je pod tím vším láska tak bezbřehá, že je v podstatě jedno, kdo si zasurfuje na její vlně?
Neříkám, ať se všechny rozvedeme a jedeme čarovat na Bali. Myslím, že čarovat můžeme klidně jako prezidentky, sekretářky nebo uklízečky. Ale čarovat nikoli ženskými zbraněmi, abychom byli něčí. Čarovat láskou, kterou jsme. Abychom konečně byly samy sebou. Svoje.
Zdroj: časopis Glanc