Při uklízení nejde jen o to, ať mít útulný byt či dům. Úklid je totiž úzce svázaný s naší psychikou a úklid domova je tak zároveň i úklidem duše.

Chaos podněcuje stres

„Je to ověřeno nejen praxí, ale dokonce potvrzeno vědecky – při úklidu dochází k uvolňování endorfinů podobně jako při sportu a tento efekt přetrvává i dlouho po něm. Zatímco v opačném, tedy v neuklizeném chaotickém prostředí byly prokázány zvýšené hodnoty stresových hormonů, například kortizolu. Hromádky a nepořádek působí skličujícím dojmem, chaos podněcuje stres,“ vysvětluje Bibi Šebestová, autorka webu Terapie domova.

„Dá se tak říct, že úklidem můžeme přímo ovlivňovat svoji náladu a hladinu energie,“ dodává s tím, že udržováním domova v čistotě zároveň podporujeme pocit bezpečí, který v něm máme mít.

Podobně to vidí i Petra Tomanová, jež se úklidu dlouhá léta věnovala profesionálně a se svým týmem se několik let starala o domácnosti v Praze a okolí. „Péče o domov a úklid může být i forma meditace nebo relaxace,“ říká Tomanová a svá slova rozvádí: „Všude se na nás hrne reklama, a tak máme stále na uších a očích, co bychom ještě měli mít, dělat nebo stihnout. Ve všech oblastech se snažíme být co nejlepší. Nevidím na tom nic špatného, pokud to děláme vědomě. Není to ale jen tak, že se pouze honíme, abychom všechno stihli? Nebo utíkáme z domovů a hledáme venku zábavu a rozptýlení?“ zamýšlí se Petra Tomanová s tím, že není nad to udělat jednou za čas pořádný hloubkový úklid. To znamená otevřít skříně a další úložné prostory a podívat se dovnitř, co se tam ukrývá za poklady a tajemství. „Mnohdy můžeme být překvapení, co všechno objevíme, a již jsme zapomněli, že to tam máme,“ říká Tomanová a vrací se k propojení úklidu domova a duše: „Stejně tak i v našem těle jsou uloženy všechny vzpomínky, bolesti, smutky z naší minulosti. Možná čekají, až otevřeme ‚skříň‘ – tedy srdce – a podíváme se dovnitř. A možná je čas je s pochopením nechat odejít a přijmout do života radost, lehkost, svobodu. Chcete-li odhalit temné a zapomenuté kouty ve své duši, podívejte se ve své domácnosti, kde hromadíte nepořádek. Který kout je potřeba ‚provětrat‘ a vysmýčit? A pusťte se s chutí do toho!“

Buďte razantní

Věci, které nepoužíváme, bychom měli nemilosrdně vyhodit. Jestli je něco rozbité, tak to opravit – nebo také vyhodit. „Pokud si schováváme první botičky od Kačenky nebo dupačky po Jeníčkovi, je to v pořádku, ale pokud tyto věci zabírají půl skříně, tak už to není to nejlepší,“ nabádá Tomanová k razantnímu postoji k věcem, které uchováváme, protože je nám líto dát je do popelnice nebo protože by se někdy ještě mohly hodit. Něco samozřejmě můžeme někomu věnovat, dát charitě či prodat. „Pokud se vám hloubkový úklid zadaří, celý váš domov prostoupí nová, svěží energie,“ slibuje.

Také Bibi Šebestová hovoří o tom, že aby nám šel úklid pěkně od ruky, je v první řadě třeba zbavit se zbytečností a takzvaných pracholapů. „Ty skutečně působí jako překážky, komplikují a prodlužují úklid. Je to, jako když kondiční běžec musí neustále kličkovat a celou dobu dávat pozor na terén, výmoly, krtince a kravince!“ směje se.

Udržujte pořádek

Petra Tomanová vyvrací mýtus, že čím větší byt či dům, tím náročnější úklid. „Nemyslím si, že je to o velikosti bytu, ale spíše o schopnosti udržovat pořádek, organizaci, uspořádání věcí. Dále o tom věnovat svému domovu vědomou a laskavou pozornost. Uklízeli jsme velké i malé byty a trávili jsme v nich stejný čas bez ohledu na jejich velikost,“ popisuje své zkušenosti a znovu zdůrazňuje, že je třeba se doma obklopovat věcmi, které nám slouží, dělají radost a které používáme.

„Jakmile jsme zahlceni těmi, které nemají své místo a svůj účel již splnily, a musíme je ‚přeskakovat‘ nebo při úklidu ‚posouvat a přemísťovat‘, berou nám mnoho energie i času,“ dodává s tím, že v dnešní době, kdy jsme vyloženě přesyceni a máme všeho dostatek, nám možná současná situace také ukazuje, kolik toho k životu doopravdy potřebujeme. Takže by nám odlišování nutného od zbytečného mohlo jít lépe než kdykoli jindy.

Už žádné zbytečnosti

Jakmile se nám podaří věci protřídit, měli bychom přistoupit k účelnému uspořádání. „Tak, aby vše mělo své místo, prostory byly uloženy nekomplikovaně, intuitivně, ergonomicky, vyznali se v nich všichni členové rodiny, věděli, kde co najít a kam to také vracet,“ radí Šebestová, podle níž je také důležité věnovat pozornost výběru úklidových prostředků a přípravků. „Měly by být rovněž jednoduché a efektivní. Nemusí jít ani o poslední technické vychytávky, nástroje by měly dobře padnout do ruky, jejich používání by nás nemělo rozčilovat, brzdit, přípravky dráždit…“

Systémů úklidu je několik, každý si musí vybrat, co právě jemu nejvíc vyhovuje. Bibi Šebestová uvádí na svých stránkách postupy pro dvě metody: FlyLady, kterou vymyslela Marla Cilley a jež je populární po celém světě, a zónový úklid, který vypracovala sama.

Zatímco v prvním systému se každý týden věnujeme jedné z pěti zón ve svém bytě (předsíň + jídelna, kuchyně + spíž + prádelna, koupelna + WC + dětský pokoj nebo pokoj pro hosty, ložnice + šatník, obývací pokoj), v druhém je každé zóně vyhrazen jeden den v týdnu.

„Podle mých zkušeností lidé lehce preferují zónový úklid a zdá se, že se i drží mého doporučení začít systémem FlyLady, který jim pomůže s úvodem do rutin, tedy každodenních potřebných návyků a úkolů, a také s úvodní debordelizací, tedy zbavením se zbytečností a vytříděním skříní a úložných prostor,“ vystihuje Bibi Šebestová své fanoušky, jichž je kolem 10 000. „V ideálním případě pak lidé nakonec přecházejí na vlastní systém, který vychází z předchozích dvou, adaptovaných na jejich domácnost, s ohledem na potřeby a životní styl jejich rodiny. To je cíl,“ doplňuje „česká FlyLady“.

Neuklízet, ale pečovat

Jasně, všichni víme, že úklid je třeba, ale co s tím, když se nám do něj prostě nechce? Podle průzkumu realizovaného v roce 2018 pro IKEA 55 procent našinců uklízení nebaví, vidí v něm jen povinnost, žádnou zábavu ani odreagování.

„Je v pořádku si připustit, že v životě existují zábavnější aktivity, a nemít špatný pocit z toho, že nás domácí práce nebaví. Naštěstí většina lidí má ráda uklizeno, takže se dříve nebo později přirozeně donutí,“ reaguje na výsledky studie Šebestová a radí, že ke zvýšení motivace lze využít oblíbenou hudbu, osvědčené úklidové prostředky a přípravky, provonění prostor pomocí aromaterapie a také dobrý a efektivní plán včetně vytyčení odměny. „Lépe se dokážeme překonat, když víme, které činnosti a v jakém pořadí nás čekají, jak dlouho budou trvat a jaká odměna – kromě samotného uspokojivého výsledku – nás čeká,“ vyzdvihuje výhody systematického úklidu oproti nahodilému a přiznává, že i ona se do něj musí často nutit. „Naštěstí dnes už mám způsob i motivaci tuto nechuť překonávat a nenechat stav domácnosti sklouznout do starých kolejí, nebo dokonce dopustit nepořádkový jojo efekt! Chaos všechno jen zhoršuje a ovlivňuje mnoho jiných oblastí života,“ tvrdí.

Petra Tomanová pak navrhuje místo slova „úklid“ užívat výraz „péče“. „Pečovat o domov, to už by nás mohlo bavit více! Myslím si, že je to hodně o postoji. Úklid je potřeba udělat, tak proč si ho dopředu ošklivit? Zkusme si představit, jaký máme pocit, koukat se skrz umytá okna. Jak se nám krásně dýchá, když je otevřeme dokořán a zbavíme prostor prachu. Když se s tímto pocitem pustíme do práce, tak máme půl hotovo,“ usmívá se Tomanová, již na úklidu baví cíl a výsledek. „Ten pocit, když například vytřídím nepotřebné věci a celá domácnost si oddychne… Je to úlevné,“ líčí s tím, že si při této činnosti ráda pouští hudbu, zapálí svíčku v aromalampě, otevře okno… „S chutí si třeba dělám krátké přestávky na tanec a protažení. Energie se tak rozvíří.“

Každý den chvilku

Petra Tomanová ještě upozorňuje na to, že řada lidí možná nerada uklízí, protože si myslí, že musí. „Kolikrát jsem od žen slyšela, že uklízí, i když jim není dobře a potřebovaly by si odpočinout. Máme právo říci – teď ne, teď jsem unavená. Moje doporučení je: následujte a vnímejte své pocity a tělo. Někdy máte více chuť tvořit v kuchyni a vařit pro rodinu dobrá jídla, jindy zase máte potřebu vydrhnout koupelnu, ale pak si zase můžete sednout s knížkou a relaxovat, ovšem bez pocitu viny. Užívejte si svůj domov a rodinu, pěstujte harmonii,“ formuluje svůj postoj.

Ovšem pozor, abychom stále neodkládali a neodkládali a nenechali pak vše na víkend! Podle zmiňovaného výzkumu dokonce 29 procent lidí úklid odsouvá až do chvíle, kdy se doma nemůžou hnout a ztrácejí se jim věci. „Ideálně denně,“ odpovídá Bibi Šebestová na otázku, jak často uklízet.

„Při pohledu na nakumulovanou práci, například na hromadu prádla, hůř hledáme motivaci obětovat volné odpoledne jejímu zdolání. Je navíc škoda, když se to pak děje na úkor příjemnějších volnočasových aktivit a času s rodinou.“

A ještě jeden bonus úklidu nesmíme opomenout: dá se pojmout jako efektivní cvičení. Lezení po štaflích nahoru a dolů, natahování se s prachovkou na skříně, vyndavání štosů knih z polic, ždímání hadru – to všechno můžeme považovat za slušný sportovní výkon.

Zdroj: časopis Glanc, kralovnadomova-cz, terapiedomova.blogspot.com, www.ikea.com,