Velký vliv na dětské vnímání v raném věku mají vnější podněty – tedy to, co jim my dospělí sami „vnutíme“, a o čem si myslíme, že je to pro ně nejlepší nebo nejvhodnější. Stane se pak, že se dětem vlastně začne líbit to, v čem odmalička vyrůstaly. Často jde o barvy, které si my dospělí s dětmi spojujeme a které se nám k nim tak nějak hodí. Novorozenec přitom vidí jen černobíle, rozmazaně a na velmi krátkou vzdálenost.
Nebojte se ani černé
Teprve po měsíci života začne dítě rozlišovat červenou barvu. A po dalších třech až čtyřech měsících žlutou, zelenou a další barvy. A až v půl roce začne rozeznávat kontury a detaily obrazu. Úrovně zraku dospělého dosáhne dítě zhruba v roce. Co to pro nás znamená? Třeba vzor či obrázek v pastelových barvách vidí malé dítě jen jako rozmazané šedé fleky. Studie potvrzují, že černobílý kontrast kojence zaujme více než „barvičky“ a lépe se na něj soustředí, což přispívá ke stimulaci mozkových funkcí.
V interiéru to znamená třeba černobílou pruhovanou tapetu, černobílé hvězdičky na stropě nebo kontrastní plakát či výraznou samolepku s jednoduchým motivem na zdi. Možná se vám zdá, že třeba černá nebo tmavě šedá zeď je do dětského pokoje nevhodná. Dítě ji ale z podstaty nevnímá jako smutnou barvu, neváže si k ní žádné konotace – ostatně tak, jako třeba my, kteří jsme černé v interiéru přišli na chuť. Kombinace černé, bílé a šedé je navíc skvělým základem pro „rostoucí“ pokoj. Tyto barvy jsou neutrální a lze je skvěle doplnit o pastelové tóny nebo výraznou růžovou či žlutou.
Modrá kontra růžová?
Pravidlo modrá pro kluka, růžová pro holku už dávno neplatí. Ano, určitě existují holčičky, které na růžovou nedají dopustit, a stejně tak ty, které preferují úplně jinou barvu. Nic totiž není černobílé, respektive modro-růžové. V posledních letech se dětské pokoje velmi proměnily – už se v nich nesetkáme výhradně s křiklavými barvami a slepým následováním „holčičkovských“ a „klukovských“ archetypů, ale spíše s neutrálním základem. „Pastelové barvy jsou skvělou volbou. Do každého pokoje vnesou něžnost a následně se s nimi výborně pracuje. Nebojte se kombinovat modrozelenou třeba se starorůžovou, nebo béžovou se světle modrou. V podstatě nelze udělat chybu. Všechny odstíny jsme volili tak, aby v interiérech vzájemně ladily,“ dodává designérka Alexandra Dýcková.
Tato konkrétní kolekce barev nezapře jak inspiraci severem, tak současnými trendy v navrhování dětských pokojů. „Není divu, interiéry jsou vzdušné, čisté, minimalistické, velice prosvětlené, ale stále neobyčejně útulné. S tímto jsme celou paletu odstínů navrhovali,“ vysvětluje designérka a zároveň upozorňuje, že takovýto neutrální základ je skvělou „paletou“ k doladění podle věku či přání dítěte. „Pokud se jejich vkus a preference změní, stačí pouze doplňky a dekorace nahradit těmi v nové oblíbené barvě. Odpadá tak potřeba znovu malovat všechny stěny dětského pokojíčku jen proto, že na růžovou jsem už velká,“ dodává Dýcková.
Neutrální barevné ladění může být skvělým kompromisem mezi vkusem rodičů a dětí a může zároveň prostupovat celým interiérem bytu či domu. Dětský pokoj se tak nestane „pěstí na oko“, nebudeme mít tendenci ho zavírat, ba právě naopak. Vzory nebo detaily z něj můžeme použít napříč celým interiérem, což může mít i psychologický vliv na dítě – bude to další ze známek, že je součástí rodiny, že se podílí na rozhodovacích procesech a není odstrčeno do vyhrazeného koutku.
Doplňky pro malé velké
Ne každé dítě chce být vždy dítětem. To je myšlenka, kterou bychom měli při navrhování dětského interiéru zohlednit. Především je-li ratolest už ve věku, kdy vítězoslavně prohlašuje: „Nejsem žádný prcek!“ Mnozí z nás možná zavzpomínají na své dětství – hráli jsme si s barevným plastovým telefonem, který měl na tlačítkách obrázky, ale my ho chtěli černý a s čísly, jako má máma s tátou. Na návštěvě nás posadili na dětskou židličku a my se najednou cítili méněcenní. Dnešní doba je jiná, a to především ve výběru – řetězce s nábytkem nabízejí zmenšené kopie „dospěláckého“ nábytku, kuchyňky, které vypadají jako ty, co má maminka, a hračky v realistických barvách, nebo naopak ty stylizované, které jsou něčím víc – designovým kouskem.
Když se povede skloubit originální přístup, čistý design i ergonomické požadavky, může vzniknout kousek, který je hravý, ale ne dětinský, a který se bude líbit jak dětem, tak dospělým.
Zdroj: časopis Glanc, designérka Alexandra Dýcková, publicistka Karolína Hornová, která o designu píše už řadu let
