Téma ohleduplnosti k životnímu prostředí je dnes velmi populární, avšak když se zmíní pojem zelená architektura, spousta lidí si představí především způsoby šetření energií a nic víc. Můžete nám tento obor přiblížit?

Jde o obrovskou množinu aspektů, možnosti šetření energií jsou samozřejmě jedny z nich. To máme v České a Slovenské republice dobře zvládnuté, dnes umíme stavět i domy velmi technicky pokročilé, například ty v pasivním standardu. Čím se však někdy příliš nezabýváme, jsou například materiály a zdroje, z nichž stavíme. Nepokládáme si otázku, jak celý proces výstavby šetří, či nešetří přírodu. Zmínil bych v této souvislosti, že každý materiál má svůj charakteristický životní cyklus, užívá se termín ‚life cycle assessment‘. Pokud něco nadesignuju, vyrobím a zabuduji, posléze se to užívá a někdy v budoucnu se z toho stane i odpad. A právě zelená architektura se soustředí i na to, aby tento proces byl co nejšetrnější k přírodě. Jde o rozsáhlý obor, o kterém bych mohl mluvit hodiny a hodiny. 

Dobře, popovídejme si tedy o tom, na co se zaměřujete vy.

Mojí doménou je poslední roky zkoumání interakce tzv. stavebních konstrukcí s vegetační vrstvou a budov. Zaměřuji se na téma, jak vegetační střechy či střechy z mokřadu ovlivňují energetickou bilanci budov. To znamená, jak pomáhají v letním období odbourávat přehřívání, a naopak, jak v zimě zvládají eliminovat ztrátu tepla. Pokud se vrátím ke zmiňovanému životnímu cyklu materiálu, naším cílem je navrhnout budovu tak, aby vydržela co nejdéle, tedy aby se onen cyklus prodlužoval. Tento aspekt je samozřejmě spojený s kvalitou výstavby. 

Zmínil jste střechy z mokřadu. Jak vlastně vypadají a jak fungují?

Mají mnoho aspektů. Samozřejmě jsou pěkné, vytvářejí příjemné prostředí, ale také mají pozitivní vliv na budovu, co se týká úspory energií. Pokud si představíte klasickou střechu, v létě se přehřívá, v zimě skrz ni naopak uniká teplo. Vegetace umí tyto rozdíly mírnit. Ovšem i vegetační střechy mohou dosahovat vyšších teplot, pokud například dlouho neprší. Proto se zabývám i mokřadními střechami, kde je stále nějaká hladina vody, která chladí. 

A jak se to zkoumá? Máte někde experimentální terasu?

Ano, přímo na experimentální streše budovy firmy Izola Košice s.r.o., a mohu vám říci, že je velmi příjemné se na ni dívat. Jde o místo, kde máme včelky, čmeláky, ve vodě nám plavou ryby. Bohužel jsme tedy museli řešit, že nám je loví ptáci, to nás samozřejmě netěší. Jde zkrátka o běžnou vegetaci, kde máme zabudované desítky senzorů, napojených na různé přístroje. Ukazují nám, jak se konstrukce chová, jak reaguje na přehřívání, na chlad a další impakty prostředí. 

Je pravda, že když se dnes staví i v centru města, v komplexu budov nechybí zeleň. Setkal jste se však někdy s tím, že je aplikovaná špatně, a je tak v onom místě zbytečná?  

To je zajímavá otázka. Pokud někdo tvrdí, že zelená střecha zlepšuje vlastnosti budovy, je to fakt. Ovšem je podstatné si položit otázku, jaká je kvalita vegetační střechy. Pokud realizuji subtilní konstrukci, s minimem substrátu a nasadím mech či jinou rostlinu, jež má minimální nároky na vláhu, bude povrch permanentně vyschlý, takže taková střecha moc benefitů nedodává. A to ani z hlediska estetiky, kdy vidíte vyprahlé a suché plochy. 

Dají se tyto technologie aplikovat i na starší budovy?

Ano. Podle potřeby je možné vybrané konstrukce vyztužit, aby spolehlivě unesly nové zatížení střechy. To vše se dá řešit, někdy se zkrátka posílí konstrukce střechy. 

Vy k nám přinášíte koncept projektu Nový Těptín, což bude místo u Prahy, kde vyroste nové bydlení. V čem bude ojedinělý?

Každý projekt je ojedinělý, protože přináší něco nového. Jde o výzvu vytvořit místo, kam se integrují prvky udržitelné architektury. A těch je mnoho, samozřejmě jich chceme aplikovat co nejvíce. Máme výhodu, že jde o prostředí, kam vstoupíme jako první, nikdo tam před námi nestavěl. Naším cílem je vytvořit místo, kam se lidé budou rádi vracet do svých domovů. 

Zmiňujete domovy. Pro spoustu nověji vystavěných příměstských oblastí je typické, že lidé zde žijí každý se svojí rodinou ve svém domě, ovšem jsou tak trošku izolovaní, protože v místě nemají možnosti, jak se potkávat. Bude toto nové bydlení více komunitní? 

Ano. Máte dobrý postřeh. Komunitní obývání je moderní. Naším cílem je zajistit občanskou vybavenost, aby tamní obyvatelé neměli problém s tím, že obchody, restaurace nebo školku mají daleko. V samotném srdci Těptína bude centrální park s jezírkem a rybičkami, centrovali jsme tam i školku, aby byla v přírodě. Chceme zkrátka vytvořit příjemné zázemí, a to platí nejen pro nové obyvatele, ale i ty, kteří nedaleko místa bydlí již nyní. Tento projekt nebude nijak uzavřený, budou sem moci chodit i ostatní z okolí. 

Komunikujete také se současnými obyvateli této oblasti?

Ano, a je to jedinečná příležitost podílet se na projektu společně. Proto říkám – pojďme si sednout za stůl a nadesignujme to spolu. Vyzývám, ať nám lidé řeknou, co se jim nelíbí, a my s tím zkusíme něco udělat. Nebo nám mohou povědět, co by tam chtěli, a my to začleníme, pokud to bude možné. Nemělo by jít o boj, sídlo bychom měli budovat spolu a stávající komunita má nyní jedinečnou možnost ovlivnit své okolí. Abychom krásně spojili to staré s novým. Měla by tam být symbióza, která se projeví i v budoucnu. Bydlení je vizitkou nás všech. Obyvatel, developera i architekta.

Mluvili jsme o spoustě aplikací v oblasti vegetace. Napadá mě, že ne každý je zdatný zahradník a péče například o vegetační terasu by pro něj mohla být oříšek. Pracujete nějak s myšlenkou údržby, aby se z vegetační terasy nestal prales plný náletových rostlin?

Ano. Samozřejmě vegetační střecha žije, což je dobře, je to pěkné, ale údržba je daň za tu krásu. Pracujeme tedy s myšlenkou, že zajistíme potřebné služby pro údržbu, aby to nebylo tak, že odejdeme a necháme v tom obyvatele samotné. 

Vy sám pocházíte z Košic. Můžete porovnat český a slovenský přístup k architektuře? 

Určitě je znát, že k sobě máme blízko, vždyť jsme tvořili jednu zemi. V obou přístupech tedy najdeme mnoho společných aspektů. A kdybych se zaměřil na rozdíly, spíš si myslím, že jde o lokální záležitosti. Já sám jsem z východního Slovenska a pozoruji, že něco jiného se líbí u nás a něco jiného v Bratislavě. Velmi to odráží skutečnost, jak lidé v daném místě žijí. Jaké požadavky mají jednotlivci, jak se navzájem ovlivňují. 

Působil jste pracovně i ve Vídni. Když se přesuneme právě do jiného místa, kde je asi již rozdílnější způsob života než v Česku a Slovensku, jaké tam vnímáte rozdíly? 

Ve Vídni mě zaujalo, že jakmile se v ní ocitnete, hned si uvědomujete kvalitu. Pár let jsem tam nebyl, a když jsem se vrátil, opět jsem si to uvědomil, jelikož oni stále na oné kvalitě něco zlepšují. Například mají velmi dobrý postoj k bydlení. Když se podívám na jejich sociální byty, tak si říkám, že v takových bych klidně bydlel, mají opravdu skvělé parametry. Celkově se tam hledí na design, kvalitu bydlení i energetickou spotřebu. Fascinuje mě i obnova starších budov. To, s jakou citlivostí se k nim přistupuje. Je to vlastně umění, a to je krásné. To bychom se měli učit. 

Jaké jsou trendy v architektuře, na něž bychom se měli zaměřit? 

Lidstvo má výhodu, že mnoho ví a spoustu dokáže. Ne vždy se však daří využít těchto benefitů. Je zapotřebí se zaměřit na široký urbanistický kontext, nikoli na jeden dům vedle druhého. Pokud pracujeme s místem, kde zatím nic nestojí, musíme si například uvědomit, že když prší, padá sem nějaké množství vody. Ta je pro nás velkým bohatstvím – je esenciální součástí přírody a nenahraditelným bohatsvím, proto je nutné vodu v krajině zachovat.  

Zdroj: časopis Glanc

Související články