Koberec, respektive pokrývka podlahy je věc stará – s trochou nadsázky – jako lidstvo samo. Pomineme-li zvířecí kůže a kožešiny na „podlahách“ našich jeskynních prapředků a budeme-li se věnovat textilním, tkaným kobercům, jde o historii dlouhou kolem pěti tisíc let. Nejstarší dochovaný koberec byl objevený na nalezišti v údolí Pazyryk na Altaji. Pochází z 5. století před naším letopočtem, pravděpodobně z Persie nebo dnešní Arménie.

Zdroj: Youtube

Oblast kolem Kaspického moře je pravděpodobnou kolébkou koberců, které dnes označujeme jako orientální. Tradice tkaní funkčních i okrasných koberců byla ale rozšířena i v Číně, dnešním Pákistánu nebo Indii a na Blízkém východě. Z těchto krajin se pak koberce dostaly do Evropy nejprve spolu s křížovými výpravami, a naopak s arabskými a tureckými dobyvateli. Později se staly jedním z významných obchodních artiklů v rámci britského kolonialismu. Paralelně koberce tvořili ale třeba i původní obyvatelé Ameriky. Tepelně izolační pokrývky podlahy vznikaly samozřejmě také v chladné Skandinávii, která se později stala kolébkou designových koberců, jak je známe dnes.

V kurzu je orient i šedesátky

Když se řekne „vzor koberce“, vyskočí mnohým z nás před očima jako první orientální a takzvaně „perské“ vzory. Tisíciletá tradice prochází designem bez ohledu na období a styl. „Rozšíření a jistá masovost orientálního vzoru je vidět v nesčetných kopiích a inspiracích. Zatímco dřív byl ‚peršan‘ známkou luxusu, dnes už nemusíte utratit statisíce, abyste si poměrně kvalitní orientální koberec mohli pořídit,“ říká historička designu Kamila Kulčínská.

Neméně důležité pro „kobercovou historii“ jsou ale podle odbornice i relativně novodobé, především grafické (až už souměrné nebo asymetrické) vzory, které se začaly ve větší míře objevovat v období stylu art deco (tedy počátku 20. století), a to i ve Skandinávii, kde se ‚matkou moderních koberců‘ stala textilní umělkyně Märta Måås-Fjetterström.

Největšího boomu dosáhly v 60. letech. Koberce navrhovali mnozí významní designéři té doby – třeba dánský tvůrce Verner Panton, autoři slavných laminátových židlí manželé Eamesovi nebo finská designérka Maija Isola. Tito a další tvůrci vytvořili ikonické geometrické (a často až psychedelické) vzory, na které kobercový průmysl i manufaktury navazují dodnes. A je to patrné i na aktuálních kolekcích, i když se dnes do popředí dostávají spíše textury a barvy získávají tlumenější nádech.

Aktuální trendy na poli koberců mají, zdá se, velký potenciál nadčasovosti. Hlavními proudy jsou inspirace právě zmíněnými orientálními vzory – ty jsou často velmi stylizované nebo dekonstruované, ale odkazují na ikonické geometrické i florální motivy nebo prezentují tradiční vzor v nekonvenčních, třeba pastelových nebo „vybledlých barvách. Dalším výrazným spojujícím motivem současných kolekcí koberců je právě zmíněný plošný, často asymetrický vzor, připomínající „zlatá šedesátá“ nebo třeba českou gobelínovou tvorbu té doby.

Do kuchyně i na terasu

Koberec může být kdekoli. Pestrý vzor a měkký došlap si lze dovolit, i když s vámi interiér sdílí línající chlupáč nebo malí rošťáci. Tkané koberce bez vlasu z umělých vláken jsou omyvatelné, netvoří se na nich skvrny a jsou odolné. Využití najdou v kuchyni nebo koupelně, vyrábějí se ale také přímo venkovní koberce na balkon nebo terasu. Sáhněte po nich, třeba když podlaha na terase nevyhovuje vašim estetickým požadavkům, anebo v případě, že si chcete i v zimě rozjasnit terasu pozitivními, „letními“ barvami.

Vzor, nebo textura?

Dalším velmi výrazným pojítkem aktuálních kolekcí je také hra s texturou. Ta umožňuje nejen vytvořit něco dokonale pohodlného, hřejivého a na první pohled útulného – důmyslnou prací s texturou lze vytvořit nepřehlédnutelný vzor i na jednobarevném koberci.

Koberce ze 100% novozélandské vlny mají rozdílnou výšku vlasu, která tvoří na koberci geometrický motiv, který dokonale ladí s jeho asymetrickým tvarem. Neutrální, přírodními barvami inspirované odstíny pak krásně doladí jakýkoli (nejen severský) interiér.

O tom, že koberec zdaleka nemusí mít symetrický tvar nebo jednotnou výšku vlasu, nás přesvědčují i další značky. Tkané koberce najdeme třeba ve tvaru a vzoru zvířecí kůže, nebo tak „huňaté“, že přímo vybízejí k posezení na zemi. Textury jsou často kombinované se vzorem, který se tak stává trojrozměrným. Takové koberce pak přitahují pozornost i ve funkci interiérového solitéru a jsou i velmi vhodným prostředkem pro dotvoření útulného, trošku bohémského prostoru. Určitě se nebojte vrstvení koberců přes sebe – ať už půjde o vzájemně barevně se doplňující kousky s odlišnou texturou, nebo využijete „color blocking“, tedy kombinaci dvou nebo tří plošných barev z opačné strany barevného spektra.

Jak kombinovat koberec

Vzorovaný koberec dovoluje mnohé. Zatímco párování vzorů a barev je v oboru interiérového designu takřka samostatná věda, lze najít i výjimky potvrzující pravidlo. Nejzářnějším příkladem je zmíněný „peršan“ – divoké vzory i barvy lze kombinovat téměř s jakýmkoli interiérovým stylem. „A to i proto, že koberec s orientálním vzorem se díky obchodním cestám dostal takřka do všech kultur a fungoval ve všech obdobích, kterými se dodnes inspirujeme,“ dodává historička designu Kamila Kulčínská. Ať už je to tedy eklektický orientální, etno, nebo bohémský interiér, historizující, či koloniální styl, nebo minimalistický přístup, orientální koberec k němu bude pasovat. A vlastně si ani nemusíte lámat hlavu s výběrem vzoru – na místě je spíše brát ohled na barevné ladění interiéru.

Pokud se rozhodneme pro koberec s výraznou texturou nebo vzorem, nabízí se možnost motiv na koberci využít jako pomyslnou červenou nitku interiéru. „Tady se docela nabízí inspirace šedesátými a sedmdesátými léty, která byla zlatou érou textilií. V módě bylo i navrhování vzorů, které se pak objevovaly na různých druzích bytových textilií – od koberců přes závěsy, povlaky na polštářky nebo i tapety. Stačí se podívat na dobovou práci třeba designéra Alexandera Girarda,“ přibližuje Kamila Kulčínská zdroje, v nichž můžeme hledat inspiraci i dnes.

Například květinový vzor Unikko od značky Marimekko je „in“ dodnes a pořídit si v tomto dekoru můžeme jak bytové textilie všeho druhu, ale třeba i nádobí. Ať už chceme mít interiér s „retro“ nádechem, nebo vzory oživit jinak minimalistický interiér.

Jak na to v praxi? Kombinovat můžeme pomocí vzoru, ale i barvy. Ideálním prostředkem jsou koberce s grafickými a geometrickými vzory – kruhy, linie, pruhy, křivky. Pak stačí trošku pohledat v obchodech a najít třeba závěsy s motivem stejných tvarů.

Některé značky a obchody nám práci přímo ulehčují tím, že nabízejí koberce a další bytové textilie se stejnými nebo podobnými vzory či barvami ve svých kolekcích. Příkladem můžou být internetové obchody, kde najdete dekorativní polštáře s motivem s plastickou, „kobercovou“ texturou, ale i koberce a povlaky na polštáře s identickým vzorem. Motiv se ale může objevit i na abstraktním obrazu, plakátu, nebo ve formě vázy nebo jiného doplňku v barvě koberce.

„Úsporné“ koberce

Úspora energií je letošní zimu tématem číslo jedna. A nezmínit ho v souvislosti s koberci by byla škoda. Ať už jste se rozhodli šetřit, aby vás na jaře nezaskočily „nenažrané“ složenky, nebo ze solidarity, jedno je jasné – šetřit a zateplovat jde i stylově. A pokud si navíc chcete pořídit nový, huňatý, hřejivý koberec… je úspora výmluvnou záminkou pro nákupy. Zda se taková investice vzhledem k finální úspoře vyplatí, bychom mohli diskutovat. Pokud má ale tento článek být primárně o zvelebování interiéru, je volba jasná.

„I v případě podlahového topení lze zvolit jako podlahovou krytinu koberec, aniž by došlo ke snížení prostupnosti tepla. Drtivá většina koberců, které se dnes vyrábějí, je uzpůsobena k pokládce na podlahové topení, s odpovídající tepelnou vodivostí,“ říká Jan Král, odborník na podlahy.

Koberce působí jako tepelně izolační materiály, což znamená, že podlaha s kobercem se zpočátku nahřívá o něco déle. Na druhou stranu se teplo v koberci drží déle. Při výběru koberce (ať už kusového, nebo ve formě „ode zdi ke zdi“) ale raději vždy hledejte symbol, který značí, že je vhodný pro podlahové vytápění.

Regulací teploty o jeden stupeň můžeme snížit energetické nároky domácnosti zhruba o 6 %. Při došlapu bosou nohou vnímáme hladké a tvrdé podlahy subjektivně chladněji než textilní podlahové krytiny, i když absolutní teplota obou povrchů je stejná. A pokud cítíme teplo od nohou, vnímáme celkovou teplotu v prostoru jako pocitově vyšší. Díky tomu postačí místnost vytopit o 2 až 3 stupně méně.

A zde nastává ten důležitý okamžik: díky koberci, který nám teplo od nohou zajistí, si můžeme dovolit snížit teplotu, aniž bychom pocítili větší diskomfort. Tak lze začít šetřit na vytápění. Úspora za jednu kobercem opatřenou místnost může být až několik tisíc ročně. S konvenčními topnými tělesy pak není problém třeba zmíněné ležérní vrstvení koberců, které nás zachrání od studené podlahy třeba v případě, že bydlíme v přízemí – a to aniž bychom museli slevovat z estetických požadavků.

Zdroj: časopis Glanc, historička designu Kamila Kulčínská, www.muuto.com