„Devadesátky“ byly dobou, která často neřízeně mísila styly, ale také přinesla do našich interiérů vůni dálek, masivní historizující nábytek a výrazné dekory nebo oblibu patiny a doplňků, které jsme si přivezli od moře. První vlaštovkou trendových návratů z této doby byl boom pokojových rostlin a další prvky na sebe nenechaly dlouho čekat. Jak teď vypadá „dospělý“ etno styl a proč bychom se měli přestat bát opulentního maximalismu?
Fenomén pokojovky
Tchynin jazyk v keramickém květináči na školním parapetu. Starý fíkus, co „tiše uvadá“ v čekárně na poliklinice. Vyžilé stonky voděnky, vyrůstající z kelímku od jogurtu na okně v mezipatře paneláku. To je představa o pokojových rostlinách, které přežily socialismus, a v devadesátých létech pro ně už nebylo místo. Představa, že bychom měli mít něco takového doma, byla ještě nedávno nemyslitelná. Pokojovky ale potkal stejný osud jako džíny mrkváče, obří tenisky na platformě a vytahané mikiny – začali jsme je milovat. „Stejně jako u toho oblečení, i tady je to trend, který se vrátil v jaksi kultivovanější podobě,“ říká Kamila Kulčínská, designérka a historička umění.
„Pokojovky jsou už delší dobu trend číslo jedna, a to nejen v podobě skutečných rostlin, ale i ve formě potisků bytových textilií nebo doplňků – snad v každém obchodě s dekoracemi najdeme misku ve tvaru listu monstery, ubrus nebo polštář s motivem zelených listů, viděla jsem i kovovou ‚sochu‘ této rostliny ve zlaté barvě. Monstera prostě ‚frčí‘ a vlastně není divu – když se o ni staráte, dokáže se vyloupnout v majestátní ozdobu bytu,“ dodává Kamila.
Pokojovky jsou nejvýraznějším prvkem nájemních bytů generace „mileniálů“, kteří se často stěhují, mají nabitý denní program nebo třeba bydlí v malém bytě či se spolubydlícími – pořízení domácího mazlíčka může být z těchto důvodů problém. Pokojovky jsou možností, jak mít doma něco „živého“, co zároveň vydrží, když budeme do večera v práci, nebo odjedeme na dovolenou. Zároveň jdou ruku v ruce s ekologickými trendy i přístupem k „urban gardeningu“ a jsou součástí cesty k vytvoření zdravého klimatu v bytě. Kromě toho všeho jsou velmi univerzální: „Dokážou být skvělým doplňkem do minimalistického i opulentního interiéru,“ dodává Kulčínská.
Návrat bohatých vzorů
To, že se pokojovky z květináčů „rozrostly“ i na dekorativní doplňky a textilie, jsme už naznačili. Květinové vzory ale slaví velký návrat i obecně – ať už preferujeme jakékoli stylové ladění, vždycky najdeme květinový vzor, který se k němu bude hodit. „Snad až na úplný minimalismus, samozřejmě, ale i tam můžeme dodat stylizovaný prvek, třeba ve stylu vzorů Marimekko,“ dodává Kulčínská. Také v bytovém designu platí, že když se trh (nebo spíše zákazníci a konzumenti) nasytí jedním přístupem, začnou pokukovat po často zcela opačném „extrému“ – minimalismus a jednoduchost tak doplňujeme výraznějšími, zdobnějšími detaily, a ti odvážnější z nás se vrhnou třeba i do úplně opačného „extrému“.
„Trend v podobě květinových, ale i geometrických nebo uměleckých vzorů najdeme často na doplňcích, které jsou dostupné a nepředstavují náročnou změnu v interiéru, jako právě polštáře, koberce, závěsy. Docela se vracejí i koupelnové závěsy, které lze pořídit i v designových obchodech a jsou zajímavým prvkem právě do nájemních bytů, kde často nechceme, nebo ani nemůžeme dělat velké úpravy,“ říká odbornice. Výjimkou nejsou ani odvážnější kombinace zdánlivě neslučitelných vzorů. Výsledek může vypadat dobře, chce to „jen“ velmi pečlivě vyladit barevné schéma interiéru.
S tímto prvkem úzce souvisí i vzrůstající obliba tapet. „Vracejí se i ty klasické, ve stylu mistrných anglických vzorů, a také výrazné, až realistické vzory, které se mohou stát skvělým pozadím právě pro živé rostliny a vytvořit doma trošku ‚jiný svět‘, takovou naši soukromou exotiku, “ říká Kamila Kulčínská. Stejně, jako tomu bylo třeba v sedmdesátých letech, i dnes je trendem umístit tapetu třeba jen na jednu zeď nebo její část – třeba s ní „orámovat“ solitérní kousek nábytku nebo z ní vytvořit vysoké „čelo“ postele. Umělecká nebo designová tapeta může suplovat i funkci obrazu či reliéfu.
Stylové děti devadesátek
Zmíněné trendy se vzájemně ovlivňují i se styly, které aktuálně opět přicházejí do módy, respektive nikdy z ní nevyšly, jen procházely mnoha modifikacemi. Jejich společným jmenovatelem je velká vyhraněnost, ale také to, že v poměrně ryzí podobě byly „in“ právě v devadesátých létech. „A to není vůbec divu – vezměte si, že lidi do té doby bydleli v takřka uniformních interiérech, které často ‚podědili‘ po rodičích. Bylo pár obchodů, kde šel pořídit pořád ten stejný nábytek. Pak lidi vyrazili za hranice – do Itálie, do Provence, ale někteří třeba i za exotikou,“ podotýká Kamila Kulčínská.
Doplňky do bytu se staly častým suvenýrem z cest a mísily se s tím, co lidé už měli doma. „Do toho se tu objevily obchody třeba s takzvaným holandským nábytkem – velké kožené sedačky, zdobné detaily, svérázná inspirace kolonialismem, ale i různé (alespoň vzhledem) luxusní doplňky, inspirace styly jako art deco a další klasikou,“ ilustruje odbornice chaos, který si pamatujeme třeba i z bytů svých rodičů. Kdo by nepamatoval na „indické látky“, které šly sehnat i na tržištích, sochy inspirované antikou nebo boom lamp s vitrážovými stínidly ve stylu „tiffany“ a jejich více či méně povedené varianty? Tohle vše se teď tak trošku s nostalgií vrací. Ale nebojte – i tyto trendy „dospěly“ a vytříbily se (skoro) k nepoznání.
Etno styl a vůně dálek
Styl, ze kterého sálá eklektická útulnost, exotika a přímo vybízí k zapálení vonné tyčinky nebo vodní dýmky, může působit i velmi elegantně. Dobře se kombinuje s nábytkem v koloniálním stylu, ale i stylově neutrálními kousky z přírodního dřeva či ratanu, snese i kombinaci s aktuálně trendovými boho prvky. Závěsná křesla, moskytiéra nad postelí, tkané textilní koberce, proutěné zástěny, množství polštářů s orientálními motivy… Ale také třeba vzory zvířecí kůže. To je styl, který potěší cestovatele, dobrodruhy a třeba i ty, kteří propadli józe. Etno rozhodně není jen jedno a lze ho přizpůsobit svému vkusu i stylu interiéru.
„Dobrým vodítkem je držet se vždy jedné barevné, a především stylové linie – postavte svůj styl třeba na zemi nebo oblasti, kterou máte rádi a ty hlavní prvky vyberte z jejího okruhu. Když vedle sebe umístíte indiánský lapač snů, indickou sochu Ganéši a polštáře z africké látky, může se stát, že celek bude působit velmi neautenticky. Pokud si nevíte rady, ale máte etno či orientální styl rádi, volte stylizované, na první pohled nezařaditelné doplňky, které se pouze inspirují exotickým proudem, ale neodkazují ke konkrétní oblasti nebo etniku,“ radí Kamila Kulčínská. Pokojové rostliny a „zelená džungle“ k tomuto stylu určitě patří také – vždyť většina z nich pochází z oblastí, které se staly pro etno styly inspirací.
Sofistikovaný venkov
Rustikální interiér se nemusí hodit jen na chalupu nebo na venkov, stejně tak nemusí jít o podomácku a neumně zrenovované chalupářské kousky z vesnického antiku nebo umělou „provensálskou“ patinu. Pokud vás láká styl francouzského venkova nebo si chcete domů vnést trošku přímořské atmosféry, jde to udělat elegantně, sofistikovaně a bez kýče. „Klíčem k harmonickému rustikálnímu interiéru je, aby jednotlivé doplňky nebyly moc prvoplánové, samoúčelné. Ideální je zjistit si (nebo si nechat poradit), jak takové interiéry vypadají v lokalitě nebo zemi, které se chceme přiblížit – často jsou o dost jiné, než jaké si je představujeme, umírněnější,“ radí designérka Kulčínská. Pokud styl nepramení z lokální tradice, je lepší volit jeho umírněnou variantu, spíše se jím inspirovat nebo ho uplatnit ve formě konkrétních doplňků do neutrálního interiéru, přírodních materiálů, ručních výrobků. Přenášet specifický styl někam, kam původně nepatří, totiž nemusí dělat dobrotu. Naopak styl „shabby chic“, tedy autentická patina, dřevo, na němž zapracoval slaný vzduch nebo „zub času“, drobné nedokonalosti – to vše bude v tomto stylu fungovat velmi dobře.
Maximalismus
Těžké barvy a materiály, výrazné doplňky, sochy, zlaté detaily, skleněné stolky s kovovým podnožím, zdobné pohovky a křesla. Rostliny na podstavcích, policích nebo květinových stolcích. Zaplněný, lehce dekadentní interiér. Nějaká ta starožitnost nebo inspirace styly minulých staletí, jako je art deco, historizující styl, nebo naopak retro prvek z bytu po babičce. Klidně i troška toho kýče nebo užití prvku z recese. Nebojte se lampy s barevným skleněným stínidlem, antické sošky, masivního keramického květináče nebo vázy, těžkých závěsů a potahů s výraznými vzory. Dbejte ale na to, aby nevznikl chaos.
„Interiér může být zaplněný, když to majitel snese, tak klidně i trošku přeplněný. Čím více věcí v něm ale bude, tím spíše musíme dbát na jejich vzájemné ladění. Pokud zvolíte syté barvy, odvážné kombinace vzorů, výrazné doplňky, nebojte se dotáhnout tu okázalost k dokonalosti, ale pracujte pečlivě se spojujícím prvkem – a tím jsou především barvy,“ radí designérka. Není žádná ostuda se inspirovat v katalozích, časopisech a samozřejmě také se poradit s odborníkem, který na základě vašich preferencí vybere vhodné hlavní a doplňkové barvy. Uvidíte, že ve správném ladění celku bude i trošku „šílený“ doplněk vypadat skvěle.
Aktuální proudy v interiérovém designu ukazují, že návrat určitého trendu nemusí být ani retro, ani působit zastarale nebo kýčovitě, ani není nutné původní prvek přejímat v celé jeho kráse. Stačí se jím inspirovat, vyzobat z něj to nejlepší a dodat mu punc luxusu, elegance a osobitosti nebo propojit zdánlivě nekombinovatelné jedním jednotícím prvkem, třeba v podobě barvy nebo rostlinného motivu, který „fíkus v koutě“ promění v součást naší domácí džungle. Nebojte se sáhnout pro inspiraci do minulosti a kombinovat.
Zdroj: časopis Glanc, designérka a historička umění Kamila Kulčínská