Zápis ruční výroby českého skla na seznam světového dědictví UNESCO je potvrzením její unikátnosti, ale i přátelskou připomínkou pro nás všechny, zda si pestrou škálu uměleckých a užitných produktů ze skla opravdu naplno uvědomujeme. Jsme jimi totiž natolik obklopeni, že ho vnímáme jako samozřejmost: Ať už jde o skleněné plastiky ve veřejných prostorách, broušené dědictví po babičce, nebo třeba ten masivní barevný popelník, který leží už roky na parapetu v mezipatře.
A právě u něj se zastavíme. Poctivě těžké výroby s originálním tvarováním i barevností jsou specifickou oblastí českého sklářství, spojenou s obdobím, které odstartovala výstava EXPO 58 v Bruselu a navázala na něj éra hutního skla, vrcholící v 70. a 80. letech, kdy nás produkty „ohněm tvarované“, případně foukané do formy nebo lisované doslova obklopily. Za předměty denní potřeby, vázami, mísami a popelníky přitom často stojí význační výtvarníci té doby.
Sběratelství na vzestupu
Hutní sklo po revoluci upadlo v zapomnění a spousta kousků skončila u kontejneru. A vinou nevědomosti se tam ocitají občas i dnes. České hutní sklo je přitom mezi sběrateli na vzestupu. Důvod je nasnadě – jde o (zatím) stále dostupný sběratelský obor, jehož předmětem ale jsou díla autorů zvučných jmen. Každé je navíc originál – díky způsobu zpracování a tvoření dekoru přímo foukáním ve sklářské huti. Kousky z hutního skla pořídíte i dnes od pár stokorun, a i když půjde o předměty, za nimiž nenajdeme jméno autora, pořád to budou originály, které mají větší hodnotu než sériový produkt z řetězce.
Zároveň ale sběratelská hodnota hutního skla poměrně rychle stoupá. Aktuálně se nacházíme v období, kdy ještě pořád tu a tam můžeme narazit třeba na vázu z kolekce „Whirlpool“ od Františka Víznera za pár stovek nebo nižších tisíc na burze, ale na internetových aukcích se šplhá na částku přes deset tisíc.
Nezáleží ovšem jen na autorovi, ale i na konkrétním kousku – jednodušší vázu „Bludiště“ od stejného autora zatím stále koupíme do tří tisíc. Další, podobně ceněnou ikonou je Pavel Hlava, jehož vázy „Kapka“ se v aukcích už draží za ceny přesahující patnáct tisíc korun.
Koho hledat?
Které autory hledat, abyste měli jistotu, že v oboru hutního skla investujete do skutečné hodnoty? Kromě zmíněných Víznera a Hlavy je to určitě Stanislav Libenský, nebo také Oldřich Lipský (který stejně jako Hlava tvořil pro sklárnu Exbor). Za příznivé ceny lze stále pořídit sklo od Josefa Hospodky (který tvořil ve sklárně v Chřibské), Jaroslava Svobody, Rudolfa Beránka, Karla Zemka nebo Miloslava Janků, který se zaměřoval mimo jiné na skleněné plastiky zvířat. Dalšími zajímavými jmény hutního sklářství jsou třeba Miloslav Klinger, Pavel Ježek, Jiří Zejmon nebo František Špinar.
Pomůže Facebook i dobré oko
Na burzách a blešácích sahejte po známých kouscích, u kterých není pochyb, a nenechte se strhnout nákupní horečkou. Nebo naopak vybírejte očima – třeba věci za pár stovek, které se vám prostě líbí. Při koupi dávejte pozor na „oťuky“, kterými kousek rapidně ztrácí na hodnotě. Skvělým startem je vstup do komunity ostatních sběratelů skla – erudované rady můžete najít třeba ve facebookových skupinách, kde se sklo také prodává. (Pokud zde někdo výrazně nadhodnocuje nebo vede nečestný obchod, ostatní milovníci skla na to rychle upozorní.) Místní komunita vám i podle fotky poradí, co za kousek jste zdědili po babičce. To ostatně umí i funkce vyhledávání obrázků na internetu, jako třeba Google Lens. Stačí nahrát fotku objektu, a pokud jde o autorský kousek, nabídne vám vyhledavač třeba fotky z aukcí nebo internetových antiků – budete tak mít hned i povědomí o ceně.
Zdroj: časopis Glanc, Karolína Hornová je renomovaná autorka článků o designu
