Postel je patrně prvním druhem interiérového zařízení, které lidstvo vynalezlo. O pomyslné prvenství může soupeřit asi jen s určitým druhem vytápění (nebo lépe řečeno ohniště). Nicméně zdá se, že předchůdce postelí si naši předci vytvářeli patrně ještě předtím, než se naučili rozdělávat oheň.
Jak vypadá kontinentální postel?
Kontinentální čalouněná postel
Kontinentální neboli boxspring postel se na první pohled vyznačuje masivním „krabicovým“ designem, skrývajícím systém pružin, který tvoří podporu pro matraci. Ta se díky pružinám nedeformuje, získává delší životnost a poskytuje více pohodlí. Často se přidává ještě tenká svrchní matrace. Kontinentální postele mohou překvapit tím, že jsou pocitově měkčí a i kvůli ceně je potřeba je vybírat s rozvahou.
Nebudeme vás ale nutit prehistorií a přesnou časovou osou a přejdeme rovnou k zajímavostem. Nedávné archeologické výzkumy z roku 2020 odhalily 200 tisíc let staré zbytky postele, vyrobené z travin. Zajímavé je, že už tehdy lidé mysleli na zdravé spaní – matrace byla vyrobena z hmyz odpuzujících rostlin. V okolí tohoto lůžka se navíc našel popel z předešlých matrací – vypadá to tedy, že tímto stylem naši předkové zatáčeli s roztoči.
Prvním funkčním prvkem, který tyto lidské pelechy více přiblížil posteli, bylo vyvýšení plochy pro spaní. Důvody byly prosté – lepší izolace od chladné země a také zvýšení vzdálenosti spáče od všemožné havěti, která by ho při spaní mohla ohrožovat.
Jedny z prvních dochovaných vyvýšených postelí pocházejí ze Skotska z třetího nebo druhého tisíciletí před naším letopočtem. Šlo o kamenné kvádry, opatřené patrně měkkou vrstvou, předchůdcem dnešních matrací. A co by to bylo za historický úvod, kdybychom se nezastavili u starých Řeků. Homér byl totiž patrně prvním autorem, který zmiňuje postel jako symbol romantického vztahu, a to ve svém eposu Odyssea. Bájný Odysseus vyrobil postel z olivového dřeva, vykládanou zlatem, stříbrem a slonovinou pro sebe a svou ženu Penelope jako dar z lásky.
Polehávání výsadou králů
Hédonistická kultura starého Říma postel povýšila (doslova i obrazně) na téměř božskou úroveň a učinila z ní nejdůležitější kus nábytku v domě. Na ty nejlepší postele z této doby bylo nutno vystoupat po schodech a třeba taková postel císaře Marca Aurelia byla vyrobena z ryzího stříbra. Dávno předtím, než Evropu zachvátil trend středověké askeze, Římané věděli, jak si užívat každou minutu života – ideálně vleže. Jejich vily čítaly hned několik různých typů postelí a pohovek, které měly své specifické latinské názvy. Lůžko s nebesy, která šla zatáhnout. To byla postel určená pro spaní přes noc. Manželská, nebo lépe svatební postel, určená k manželským radovánkám. Ta se umisťovala do atria domu a byla nejbohatěji zdobená. Nechyběla ale jídelní postel, na které se polehávalo při hostinách, nebo studijní postel, když učenec potřeboval (doslova) ležet v knihách.
Co je to futon?
Futonovou postel ocení milovníci spánku na tvrdší matraci.
Futonová postel pochází z Japonska, kde je podobně oblíbená jako u nás postele s roštem. „Futon“ v japonštině znamená „tvrdý“. Postel je složena z rámu, případně čela a pevného laťového roštu, na kterém leží matrace, vyrobená ideálně z přírodních materiálů. Je ideální pro ty, kteří preferují spánek na tvrdé matraci. Futonové postele a přistýlky vyrábí třeba značka Karup Design, v jejímž sortimentu najdeme i variabilní pohovky a křesla, z nichž lze rozložením vytvořit postel (nejen) pro hosty nebo pohodlnou lenošku.
Slávu postelí a jejich důležitost v plné parádě obnovil francouzský král Ludvík XIV. A jeho nástupci. Králův inventář čítal přes čtyři stovky nákladně zdobených postelí různého typu, určených k různým účelům. Během éry francouzského absolutismu byla postel nadřazena trůnu a král v ní zasedal (nebo spíše zalehal) při schůzích parlamentu, rozhodoval soudy i přijímal návštěvy. Výjimkou nebyly „postelové večírky“ třeba v případě králových narozenin.
Zvyk se pak rozšířil mezi šlechtickou vrstvou a třeba urozené dámy v postelích přijímaly návštěvy svých přátel i nápadníků. Obyčej zašel tak daleko, že nebyly výjimkou ani přenosné postele pro případ jednání či schůzek na jiné než domovské půdě. Co se týče designu těchto lůžek, netřeba snad dodávat, že šlo o bohatě vyřezávané dřevěné rámy se sametovými nebesy, vyšívanými zlatou nití do té míry, že samet pod výšivkou už ani nebyl patrný (jako tomu bylo v případě postele Ludvíka XIV).
Od libůstky po design
Ludvíkovské polehávání, povýšené na společenskou nutnost vyšších vrstev, se časem rozšířilo i do rakousko-uherské monarchie. Pravda, trvalo to ještě dobrých sto až sto padesát let, nicméně zámecké inventáře ukazují, že pohodlný nábytek si dvůr dopřával „potajmu“ i dříve. Pohodlné postele s vysokými matracemi a nejrůznější lenošky se zprvu dovážely právě z Francie nebo se nechávaly vyrábět podle francouzských vzorů. Rozšířil se tak i klasicistní trend lehátka, zvaného chaise longue.
Kus nábytku s příhodným českým názvem lenoška má kořeny právě v ludvíkovské éře. Ve 20. století se pak stal poměrně oblíbeným objektem parafrázování slavných designérů. Vznikla tak třeba laminátová La Chaise Longue Chair od amerických návrhářů, manželů Eamesových z roku 1948, kultovní „zubařské“ lehátko LC4 od Le Corbusiera z roku 1928 nebo tvarově minimalistická pohovka Cleopatra designéra Geoffreyho Harcourta ze 70. let. Všechny spojuje ikonická nadčasovost a také skutečnost, že se prodávají dodnes.
Tyto a mnohé další počiny ukazují, že postel opravdu není nuda. A že z panských výstřelků může vzniknout trend i základ dnešních designů. Postel není jen kus nábytku, který nikdo nevidí – jen my, když jdeme spát. S trendem otevřených interiérů stále častěji přicházejí designy, které počítají s tím, že postel může být středem pozornosti a zastávat variabilní funkce. Nemusí být určená jen ke spaní, ale i k odpočinku, sledování filmu nebo posezení s přáteli – a to nejen v bytech, kde je třeba šetřit prostorem. Spojení designu, stylového odpočinku a pohodlí otevírá postelím opět dveře „do společnosti“ – i když spíše té neformální. A nabízí se i propojování funkcí jednotlivých místností a prostorů a stírání škatulek typu „tady se spí“ nebo „tady se sedí“. Dokladem jsou třeba i venkovní postele, které přestávají být výsadou luxusních hotelů a objevují se i na našich zahradách a terasách.
Anebo snad raději lamelovou postel?
Sametová čalouněná postel s lamelovým roštem.
Rámová postel s lamelovým roštem je u nás nejrozšířenějším typem. Výhodou je především možnost výměny roštu či matrace, kdykoli je to potřeba. Vyrábí se v bezpočtu variant a zvolit můžeme jak tu na nožičkách, tak s úložným prostorem, nebo různé speciální varianty, včetně vysouvací nebo vyklápěcí postele, ideální do malých prostor.
Vytříbená romantika
Současné „postelové trendy“ jsou poměrně pestré a (jako ostatně skoro u všech jiných trendů) můžeme sledovat linii minimalismu a jednoduchosti, ale i návrat k opulentnosti, který se jako červená nitka táhne posledními „designovými roky“. Na konci uplynulého roku opět vyplula na povrch v podobě mikrotrendu „tak trošku jiné romantiky“. Zapomeňme ale na zlaté kovové rámy postelí a bílo-růžové povlečení jako od princezny na hrášku. Loňská (a letošní) romantika se nese ve znamení mystiky, tajemna, tlumených tónů, zemitých barev, odkvetlých květin, nadsázky a překvapivých kontrastů, které romantiku zasazují do civilního života: Květinové povlečení v kombinaci s minimalistickým interiérem, nebesa, svařená z černých kovových komponent a okázalé, „dekadentní“ materiály a doplňky jako samet, orientální látky a střapce.
Nejmarkantněji je tento trend vidět na dekorech povlečení – což je ostatně také prvek, kterým můžeme styl ložnice změnit k nepoznání během chvilky. Třeba kolekce povlečení a doplňků Mystic Romance od značky Westwing Collection si pohrává s tlumenými barvami a dramatickými kontrasty, které lze uplatnit jak v moderním, jednoduchém, tak tradičním interiéru. Romantiku si tak můžete v ložnici vytvořit třeba jen občas. A i tehdy, když patříte spíše mezi ty, kterým něžné vzory nic moc neříkají. Postačí k tomu klidně jen jedna sada povlečení a několik polštářků nebo drobné doplňky, které celý styl doladí.
Změna k nepoznání
Postel je investice, kterou člověk dělá jednou za mnoho let. Když vás ale původní design omrzí, nabízí se řešení v podobě doplňků, kterých je v současných obchodech k dispozici stále víc. Může to být třeba čelo, které jste u původní postele vynechali a teď vám chybí – ať už na opření při čtení, nebo pro větší pocit útulnosti, či proto, že chcete prostě pozměnit design. Čela lze koupit i samostatně a připevnit za postel, zasunout za rám nebo pověsit na zeď. Společně s přehozem až na zem změní postel k nepoznání. Lze je samozřejmě kombinovat s doplňky ze stejných textilií, které nový design sjednotí – ať už jsou to dekorativní polštářky, potah na křesílku, nebo lavice k posteli.
Opticky lze postel v místnosti oddělit tzv. nebesy nebo baldachýnem
Právě posledně jmenovaný kousek se do našich ložnic dostal rovněž ze šlechtických sídel. Oblíbený je i v tradičních francouzských nebo koloniálních interiérech. A není to jen designový, ale také praktický doplněk – poslouží při převlékání, pro odložení svršků, a pokud má úložný prostor, tak pro uložení ložního prádla (nebo čehokoli, co chcete mít po ruce, ale ne na očích). Poslouží ale i pro optické oddělení postele od zbytku interiéru, i pro posezení nebo servírování snídaně do postele. Opticky lze postel oddělit i „nebesy“ či baldachýnem a může to být dobré řešení i pro otevřené prostory. Ačkoli se může zdát, že tyto prvky na postel spíše upozorní, mohou fungovat i v opačném smyslu – orámovat prostor pro spaní tak, aby bylo jasné, kde jsou hranice ložnice, ať už ji pokládáte za intimní, osobní prostor, nebo naopak chcete upozornit na to, že je součástí obytného prostoru.
Zdroj: časopis Glanc, What We Did In Bed. A Horizontal History. Brian Fagan a Nadia Durrani, Yale Books, 2019, The Bizzare Social History od Beds. Brian Fagan, magazín JSTOR Daily, 2019 (dostupné online), A Cultural History of Twin Beds. Hillary Hinds, Bloomsbury Academic, 2019 (částečně dostupné online), The evolution of modern bedroom. Jonathan Glancey, BBC, 2017, dostupné online, The forgotten medieval habit of 'two sleeps'. Zaria Gorvett, BBC, 2022, dostupné online
