Jak se bydlí v maringotce?
Bydlí se mi v ní krásně. Jde hlavně o to, kde tu maringotku máte. Spousta lidí z maringotek mi říká, že jsou od jara do podzimu venku, dělají něco na zahrádce, takže jde vesměs hlavně o lidi s blízkým vztahem k přírodě. A pak je to i o vašem vnitřním nastavení na minimalismus. V maringotce je prostě málo místa.
Co vás k tomu vedlo? Vždy jste toužil bydlet blíž k přírodě?
Začal jsem na to přicházet až po šesti letech v Praze, kde jsem bydlel různě po nájmech. Ráno jsem šel do práce a Praha mi smrděla. V tu chvíli jsem si položil otázky: Co tady chci a proč tu jsem? Jak dlouho tu ještě chci být? Kde chci nakonec být? Co vlastně chci od života? Byl to delší vývoj a šlo o to přiznat si sám sobě, že už v tý velký Praze nechci být a že bych chtěl žít spíš někde blízko přírody, u lesa.
Jak dlouho už v maringotce bydlíte?
Teď je to šestým rokem, možná už sedmým, a už jsem si na to tak zvyknul, že vlastně i teď, když pro sebe začínám řešit takovou malou dřevostavbu, mám tak silný návyk z maringotky, že o všem přemýšlím v malém. Vidím před sebou plán většího domku a už teď nevím, co s tolika místnostmi budu dělat.
Kolik má vaše maringotka metrů?
Má sedm metrů na délku a celková plocha je nějakých šestnáct metrů čtverečních podlahové plochy. Součástí je i loft na spaní, který ušetří spoustu místa.
Člověk si říká, jestli se do tak malého prostoru vejde i někdo druhý?
Když jsou spolu dva lidi opravdu v pohodě a ladí jim to, je v pohodě i bydlení. Já sám jsem právě v téhle maringotce bydlel tři roky s přítelkyní. Musím ale říct, že je to velká zkouška vztahu. Každý totiž občas ve vztahu potřebuje svoje místo, kam by se mohl na nějakou dobu zavřít, kde může být jen sám se sebou. Bydlení na tak malém prostoru může být i ukazatelem, jestli partnerství vydrží do budoucna, nebo ne. Nazval bych to urychlovačem. Ukáže vám ty nejhorší i nejlepší části vás samých, partnera i vztahu. Ale jinak je to ve dvou lidech v pohodě. Znám dokonce i lidi, kteří měli v maringotce dvě děti. V takovém případě bylo bydlení ale trochu jinak řešené, například měli dva lofty na spaní a další vychytávky.
Maringotku máte na kolech. Dá se s ní přejíždět i na jiná místa?
Zatím jsem to nepotřeboval, ale určitě to tak bylo myšlené, aby bylo možné maringotku kdykoli přemístit na jiný pozemek. Když začínáte na pozemku, který máte v nájmu, můžete ji pak snadno přemístit za pár let na svůj pozemek. Ale myslím, že v Česku to není jako například v Americe nebo na Novém Zélandu, kde se s domy opravdu kočuje. Tady ve střední Evropě nejsou převozy domů tak běžné. Možná je to i tím, že máme malé silnice a malá auta. Majitelé si spíše postaví maringotku někam na zahrádku, do sadu a tam ji mají třeba několik let.
Když už jsme u toho, jak se na maringotky tváří úřady? Je možné si tam zařídit trvalý pobyt?
Neznám nikoho osobně, ale údajně se to sem tam daří. Na internetu jsem četl, že úřady chtějí, aby byla maringotka pevně spojena se zemí. Nicméně si myslím, že u stavby na kolech není vhodné, aby byla pevně spojená s jedním pozemkem a napevno zapsaná do katastru. Je to prostě mobilní bydlení, není to chata, kterou někde postavíte a máte ji tam napořád. Je to svým způsobem i výhoda. Jde o investici, která není vázaná na pozemek.
Na kolik peněz maringotka vyjde?
U maringotek se to řeší tak, že se dá koupit i nějaká stará, rekonstruovaná, ale pak nikdy nevíte, co je uvnitř, jak byla renovovaná, kolik peněz do ní bylo reálně vloženo, jaká je tam izolace nebo jak vypadá dřevo uvnitř. Ale jde rozhodně o levnější a rychlejší variantu pořízení maringotky. Pak můžete koupit novou a hotovou stavbu. Ta může vyjít až na milion.
Jakože komplet s vnitřkem?
Přesně tak.
To jsou trošku jiné ceny než za nový dům či byt. Osobně se hypotéky bojím jak čert kříže.
Hypotéku jsem také nikdy moc nemusel. Ale myslím si, že to může být v nějaké omezené míře, když si nepůjčíte příliš velký obnos peněz, dobrý nástroj. Pokud je to víc, může vás to bloknout na zbytek života, upíšete se bance a víte, že musíte splácet. Jste svázaní. Ale když je to do milionu, je to podle mě dobrý způsob, jak například bydlet ve vlastním.
Byl to i důvod, proč jste vyměnil nájem za vlastní bydlení?
Když jsem si spočítal, kolik ročně dám za byt, přestože bych mohl mít maringotku, kterou si dokážu i sám postavit, zjistil jsem, že moje náklady na bydlení mohou být víceméně nulové. Vodu jsem měl ze studny, elektřinu ze solárních panelů a jediné, co jsem kupoval mimo jídla, byla měsíčně bomba na vaření. To byly vlastně moje životní náklady. S tím, že jsem měl maringotku na vlastním pozemku. Kdo nemá pozemek, musí k tomu připočíst ještě nájem.
Na to jsem se chtěla zeptat. Jak se řeší základní věci typu elektřina, voda, odpad…
To se řeší na základě možností pozemku. Je potřeba zjistit, jestli tam je studna, vodovodní řad, elektřina, nebo to budete muset řešit fotovoltaikou. Zda je tam kanalizace, jímka nebo čistička odpadních vod. Všechno je to individuální. Doporučuju mít na pozemku aspoň vodu, protože bez vody není života. Elektro dneska v pohodě vyřešíte právě fotovoltaikou. Co se týče odpadu, mám separační záchod, kde jde moč zvlášť, stolice zvlášť. Oboje můžete využít. Moč stačí namixovat 1 : 10 s vodou a dá se s ní třeba hnojit u stromů a stolici použít na kompost. Ten se ale pak musí nechat třeba roky, aby se to opravdu bio zlikvidovalo. Tradičnější ale je zakopávat bio odpad někde na hranici pozemku, kde víte, že nebudete nic sázet, stavět nebo kopat. Jde to i takhle. Jeden můj zákazník má postavenou maringotku na pronajatém pozemku a nemá ani přísun vody. Musel si ji dovážet do vnitřní nádrže a přečerpávat ji. Každopádně si myslím, že je voda u zařizování bydlení základ.
Předpokládám, že se v maringotce dá bydlet celoročně. České zimy jsou mírnější.
Pokud je maringotka dobře zateplená, tak určitě. Jde to hůř u starých maringotek, které mají sílu stěny nějakých 8 až 9 cm. Když teď děláme novou maringotku, síla stěny už je 19,5 cm a to už je fakt připravené na české zimy, protože to hravě vytopíte. Jak je to malinké, stačí úplně nejmenší kamna, která najdete na trhu. Spíš jde o to, že může vznikat riziko rosných bodů, třeba ve spodním rohu stavby, kam se nedostane teplo. Právě tam pak může vznikat i rosení. To je u dřevostavby vždycky špatně. Objeví se plíseň a další problémy a pak celá stavba degraduje.
Dalo by se říct, že maringotka je způsob, jak dojít ke štěstí a vnitřnímu klidu? Protože většina z nás neustále na něco šetří, něco splácí, potřebujeme spoustu věcí, které by se do maringotky ani nevešly…
Já jsem to tak měl určitě, protože se zároveň zajímám o meditace, o jógu a jsem vegetarián. Všechno, co si vypěstuju u sebe na zahradě, také i sním. Je super dívat se, jak něco roste a pak to sklízet. Zároveň je to malinké bydlení, takže si dvakrát rozmýšlíte, co si koupit a co ne, protože pak to ani nemáte kam dát. Je to ale i o vnitřním nastavení, kdy přejdete na minimalismus, šetříte místem, což se pak ukáže i v oblasti peněz. Ušetříte za věci, u nichž si uvědomíte, že je nutně nepotřebujete, protože je nemáte vlastně ani kam dát. Mně se v tomhle líbil pan Baťa, český továrník. Když budoval svoje vesničky v zahraničí nebo v Česku, u domků nechtěl mít půdu ani sklepy z toho důvodu, aby tam pak lidi nehromadili krámy.
Co byste vzkázal čtenáři, kterému se bydlení v maringotce zalíbilo?
Vzkázal bych mu, aby si hlavně lépe naslouchal. Myslím, že spousta lidí má svůj vnitřní hlásek a někde hluboko v sobě třeba slyší, že by chtěli žít spíše v přírodě než ve městě v betonu.
Lidé ale nejsou zvyklí se poslouchat a následovat svoje nitro. Přitom právě naslouchání sobě samému pak způsobí, že můžeme dělat to, co opravdu chceme a být šťastnější. Nemusí to být jenom život v maringotce, ale něco, co opravdu chtějí. Mimochodem divila byste se, ale většina lidí, co si u nás kupují maringotky, jsou ženy. Je to rychlé bydlení, zároveň není úplně drahé a je snadno dostupné. Žena už potom nemusí nic řešit, stavět ani obkládat. Může se prostě jen nastěhovat.
Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc
