Nastává čas, kdy se obchody předhánějí v tom, který oslní opulentnější nabídkou vánočních dekorací a doplňků a „nezbytností“, kterými se tak rádi občas necháme svést. S tímto obdobím toho máme spojeného hodně – od slavnostního porcelánu na servírování domácích pochutin přes svíčky a světýlka a typické odstíny červené a zelené až po doplňky z přírodnin. K Vánocům patří kýč, pro který nejeden z nás občas rád najde záminku nebo omluvu, ale také tradice, vycházející z dávných pohanských zvyků nebo pověr.

„Vánoce, to zdaleka nejsou jen lesklé ozdoby, stromeček a svíčky – i když i tyto doplňky mají kořeny v dávných tradicích. Je to období, které bylo v minulosti spojené se zateplováním příbytků před zimou, omezeným množstvím denního světla, zásobami jídla ‚pro přežití‘. To vše se do oslav promítá i dnes – hřejivé textilie, sušené ovoce a ořechy, svíčky, později i specifické symbolické barvy, předměty, spojené s různými zvyky, jak křesťanskými, tak pohanskými,“ vyjmenovává bytová designérka a historička umění Kamila Kulčínská.

KDE SE VZALY BARVY VÁNOC

Z tradic vycházejí i barvy, které máme s tímto obdobím spojené. Červená, zelená a zlatá vycházejí z historie a náboženství. „Zelená barva byla v historii až posvátným symbolem – představovala tajemství a zdroj života. I proto máme s Vánoci (nebo možná lépe ‚zimními svátky‘) spojen i jehličnatý strom nebo větvičky a další stálezelené rostliny, jako třeba cesmínu nebo jmelí. Jednoduše proto, že tyto rostliny a jejich zelená barva byly pro naše předky signálem, že zimu lze přežít. Rostlinám pak byly přisuzovány i různé magické vlastnosti, měly lidem přinést zdraví, mládí, potažmo radost,“ vysvětluje Kulčínská.

V křesťanské symbolice pak zelená začala připomínat Kristovo narození. Částečně proto, že v počátcích křesťanství lidé kombinovali předešlé pohanské symboly s těmi křesťanskými a ozdoby z cesmíny nebo jehličnanů nevymizely ani po christianizaci Evropy. Červená barva je pak symbolem Kristovy krve a zmrtvýchvstání, zároveň odkazuje na červené plody, které uzrávaly pozdě na podzim a staly se součástí vánočních a zimních pokrmů. Zlatou barvu si můžeme vyložit jako odlesky světla, zář komety nebo prostě punc luxusu, který k svátkům dnes patří. Její původní symbol ale odkazoval na zlato, které Ježíškovi přinesl jako dar jeden ze tří králů.

VINTAGE VÁNOCE

Typické barvy, které ve vánoční symbolice fungují už stovky let, se promítají samozřejmě i do současných doplňků. Vintage styl se nebojí tradičního pojetí, ale přináší ho v „chic“ kombinacích. Vzniká tak velmi útulný, opticky hřejivý, ale současný design. Příkladem může být kombinace tradičních barev s pastelovými odstíny či bílou, vtipné využití kontrastů nebo typických symbolů (parůžky, sobi, severské vzory, vločky…).

SVĚTLO ZE SEVERU

Co by byly severské Vánoce bez minimalistických bílých svíček na věnci svaté Lucie? Bez tradičního pečiva lussekatt a oslav nejdelší noci? Jak se ale sicilská světice, spojovaná s prvopočátky křesťanství, dostala až do Skandinávie? V raných dobách se křesťanství mísilo s původními pohanskými zvyky. K nim patřilo i zapalování ohňů. Lucii si předci dnešních Skandinávců pletli i s Luciferem, tedy doslova světlonošem. Její svátek je navíc 13. prosince, což připadá na období nejdelších nocí v roce. Začali tedy vyobrazovat svatou Lucii, přinášející světlo, kterého je v severských končinách nedostatek, a oslavovat ji jako příslib prodlužujících se dnů. Díky tomu se stala jednou z velmi mála světců, uznávaných luteránskou církví.

Samotná tradice „světlonošky“ se svíčkami na hlavě ale zesílila až ve 20. století. Umělé světlo v různých formách ale k severským „zimním svátkům“ patří už od dob vikingů a pohanů. Jednoduše proto, že bylo v období polární noci ceněným artiklem a věřilo se, že světlo, umístěné za okno, ochrání dům před zlými silami. „Tradice jsou ale po celém světě velmi propojené – i proto, že jejich dnešní projevy mají kořeny mnohdy starší než náboženství samo. Za okno se umísťuje i chanukija, židovský svícen a symbol svátku chanuka, kterým někteří říkají ‚židovské Vánoce‘,“ upřesňuje Kulčínská.

MINIMALISTICKÉ VÁNOCE

Svíčky, svícny, světýlka, světelné řetězy… Bez toho si Vánoce ani zimu už neumíme představit. A vánoční trendy naznačují dva směry. Jednak je to minimalismus, který by ocenila i svatá Lucie – jednoduché, elegantní bílé svíčky v minimalistických stojáncích, LED osvětlení, parafrázující typické tvary svícnů a dalších vánočních prvků (jako např. hvězd) současným designem.

Druhým leitmotivem vánočních a zimních doplňků bývají zmíněné tradice. Vypadá to ale, že se designéři a značky stále více přiklánějí k těm opravdu původním kořenům Vánoc – vedou zmíněné tradiční barvy a přírodniny. Ať už jde o dekorace ve tvaru šišek nebo parůžků (což je onen lehký kýč, který k Vánocům prostě patří), nebo o doplňky ze dřeva či inspirované klasickými ozdobami, jako jsou lesklé kouličky, ptáčci, motivy dárků nebo třeba louskáček a princezna. Takové doplňky potěší i děti a dospělé vrátí do časů, kdy věřili, že dárky nosí Ježíšek. Tradiční motivy přinášejí široký potenciál pro kreativitu a moderní či vtipné ztvárnění, které se v designu doplňků promítají.

NOVÝ ŽIVOT

Světlo, které k vánočním svátkům neodmyslitelně patří, v sobě skrývá mnoho symbolů – zář komety, která předznamenávala Kristovo narození, symbol nového života, ale úplně původně také symbol zrození. Keltové i staří Slované uctívali zimní slunovrat jako den, kdy se konečně vrací světlo a pokračuje koloběh věčného života. Ten byl pro naše předky posvátný a určil i rostliny, které máme dodnes spojené s Vánocemi, ale také s Dušičkami – pohanský nový rok připadal právě na začátek listopadu. Stálezelené rostliny tak mohou zároveň být pojítkem mezi všemi zimními svátky.

Typické byly cypřiše, jalovce, túje, cedry, borovice, ale i břečťan a buxus neboli zimostráz. A samozřejmě jmelí a cesmína. Jmelí podle tradice ochraňuje před zlými silami a jeho lepivé bobulky symbolizují pevnost vztahů. Červené bobule cesmíny zase byly symbolem slunečního kotouče. Z pohanských tradic vychází i náš stromeček – jehličnany (ale i rostliny s trny) měly podle pradávných zvyků moc ochránit příbytek před zlými úmysly a uhranutím. I dárky si Keltové nadělovali pod stromy – nenosili je ale do příbytků, ale naopak dárky nosili pod stromy do lesa.

PŘÍRODNÍ VÁNOCE

Zmíněné přírodní motivy jsou symbolem Vánoc dodnes. Pohled do starodávných tradic ale ukazuje, že jmelí nebo cesmínu (nebo dekorace s jejich motivem) netřeba šetřit jen na Vánoce. Nechte je zdobit váš byt po celou zimu. Příroda je skvělý designér a její produkty dokážou být skromnou, minimalistickou, ale i honosnou dekorací. Záleží, jak je pojmeme. „Pokud jste vlastníky jednoduchého interiéru, přistupujte minimalisticky i k přírodninám. Postačí chvojí jehličnanu, zelené jmelí nebo třeba decentní, neutrální věnec ze ‚zimních‘ rostlin. Severskému interiéru budou slušet třeba dřevěné ozdoby a tradičnímu zase nejvíc ‚klasika‘ v barevných kombinacích,“ doporučuje Kamila Kulčínská.

Rostliny jsou podle ní součástí designové a umělecké tvorby. A to nejen ve formě motivů a ornamentů, ale také reálných produktů přírody, z nichž lidská ruka tvoří umění – díky současným postupům často i velmi trvalé. „Proč sahat po umělých jehličnanech, dovezených z opačné strany planety, když jich je v našich končinách dostatek a floristé z nich umějí vytvořit hodnotný design a zároveň krásnou dekoraci, která vydrží po celou sezonu a někdy i déle?“ ptá se. Naťukává tak myšlenku lokálnosti, která by k Vánocům měla patřit. A rostlinná výzdoba, nebo chcete-li „přírodní design“ je jedinečnou možností, jak slavit svátky originálně a lokálně zároveň.

Zdroj: časopis Glanc, bytová designérka a historička umění Kamila Kulčínská

Související články