Dnes se všichni třepou, kdo si nakonec odnese sošku už měsíce dopředu a v médiích je Oscarům věnovaná nemalá část. Když má někdo Oscara, vítězoslavně to o něm všude vytrubujeme. On nebo ona má doma tu zlatou sošku, kterou chtějí úplně všichni. Je to vůbec ta největší prestiž a zároveň potvrzení, že jste svoji práci odvedli dobře. Akademie filmového umění a věd vyhlásila první vítěze 18. února 1929, tedy už před pětadevadesáti lety. Za tu dobu se toho hodně změnilo.

Zdroj: Youtube

Slavnostní večeře za 5 dolarů

Akademie byla založena v květnu 1927 jako nezisková organizace a v jejím čele stál filmový magnát Louis B. Mayer. Jejím cílem byl rozvoj a zlepšení filmového průmyslu. Prvních cen se dočkaly filmy natočené mezi lety 1927 a 1928, ačkoli oznámení o vítězích padlo v únoru 1929, přímo udílení cen proběhlo až 16. května téhož roku na slavnostním ceremoniálu a banketu, jehož místem konání se stal Blossom Room v hollywoodském hotelu Roosevelt. Byla to jen spíš taková večeře, milé setkání, kterého se zúčastnilo asi 270 lidí a teď se podržte, z nichž mnozí zaplatili za vstupenku jen 5 dolarů.

Jména vítězů na zadní straně časopisu

První sošky navrhnul umělecký ředitel Cedric Gibbons a vytesal George Stanley. První prezident akademie, herec němého filmu Douglas Fairbanks, je předal vítězům, mezi nimiž byla Janet Gaynor (za filmy V sedmém nebi, Anděl ulice a Východ slunce) jako nejlepší herečka, německý rodák Emil Jannings (s filmy Poslední komando a Velké pokání) za nejlepšího herce. Frank Borzage a Lewis Milestone získali ceny za nejlepší režii, a sice za filmy V sedmém nebi a Two Arabian Knights. Cenu za nejlepší film získalo drama Křídla z období první světové války, které režíroval William Wellman. Ale žádný pompézní cirkus se kolem nich nekonal, jména prvních oceněných tehdy byla otištěna na zadní straně zpravodaje Akademie. Na zadní! O několik dní později je ještě otiskl časopis Variety - tentokrát na sedmé straně.

Skandál s výsledky

Na druhý ročník už Akademie pozměnila strategii a začala jména vítězů jednotlivých ročníků uveřejňovat v tisku ve 23:00 v den slavnostního udílení cen. Dělo se tak až do roku 1940, kdy deník Los Angeles Times tradici porušil a zveřejnil výsledky ve svém večerním vydání. Co to znamenalo, no že výsledky byly odhalené ještě před slavnostním ceremoniálem a to byl průšvih. Od té doby se zavedl systém zapečetěných obálek, který se vlastně používá dodnes.

Oscaři poprvé v televizi

Ačkoliv pravidelné televizní vysílání bylo dostupné už tak od 30. let, Oscaři na svoji televizní premiéru čekali až do roku 1953. Do té doby je filmoví fanoušci mohli slýchat v rozhlasu. Nicméně postupem času se udílení cen Akademie stalo jednou z nejsledovanějších televizních událostí na světě. Od té doby už jsme byli svědky mnoha příběhů, slz, zklamání, radosti, překvapení i skandálů, jako například když dal Will Smith moderátorovi na pódiu ránu přímo do obličeje.

Poněkud trapná byla situace z roku 2017, kdy byl film La La Land omylem vyhlášený jako vítěz v kategorii Nejlepší film, ale přitom to vyhrál Moonlight, nebo když si režisér Roman Polanski nemohl osobně převzít sošku za film Pianista, protože odletěl z USA, aby nemusel za mříže kvůli znásilnění, k němuž mělo dojít v roce 1977. Oscarům se v posledních letech také nejednou vytýkal nedostatek diverzity mezi nominovanými a teď si vezměte, že když Hattie McDaniel v roce 1940 jako první Afroameričanka vyhrála Oscara za roli ve filmu Jih proti Severu, musela během ceremoniálu sedět u samostatného stolu na okraji sálu, protože ”rasová segregace”.

Mimochodem, uhádnete, proč se cenám Akademie vlastně říká ”Oscaři”? Děje se tak až od roku 1931, kdy sekretářka Akademie pronesla, že se soška podobá jejímu strýci Oscarovi a novinář její poznámku otiskl.

Zdroj: iGlanc.cz, History

Související články